Úvod

Městské populace zdivočelých holubů jsou potomci holubů skalních (Columba livia), žijících v západní a jižní Evropě, severní Africe a přední Asii. Z tohoto druhu byly vyšlechtěny různé domácí formy, chované po celém světě. Vzhledem k tomu, že chovem holubů se lidé zabývali již dávno před začátkem našeho letopočtu, předpokládáme, že původní synantropní populace vznikaly současně s lidskými sídly. Ještě před několika málo desetiletími byla jejich hejna neodmyslitelně spojena s českým venkovem, protože téměř v každém stavení byly holubníky. Dnes je jejich chov spíše výjimkou a holubi začali masově osídlovat města, kde nacházejí příznivé podmínky k obživě i hnízdění. Následkem toho se však často přemnožují a působí značné škody na domovním fondu, v hospodářství i na lidském zdraví. Snahy tlumit početnost tohoto druhu často narážejí na odpor veřejnosti, která v holubech spatřuje tradiční oživení denaturalizovaného městského prostředí. Ochránci stavebních památek, ekonomové a zdravotníci však mají opačný názor. Zatím žádná ze známých a běžně použitelných metod není schopna tento druh z městského prostředí zcela eliminovat a proto vyhubení městských holubů v žádném případě nehrozí.

Biologie

Holubi dosahují maximálního věku 15 let, většinou se však dožívají 3 – 4 roky. Délka rozmnožovacího období v roce je ovlivněna potravou, světelnými podmínkami, množstvím srážek, kvalitou stanoviště pro stavbu hnízda a dalšími faktory. Průměrně dochází během roku ke dvěma hnízděním jednoho páru. Celková hnízdní úspěšnost např. pražských populací je 51 %. Hnízdění na krytých místech uvnitř půd má mnohonásobně vyšší úspěšnost oproti hnízdění na římsách a dalších otevřených plochách. Jeden hnízdící pár odchová ročně kolem 3 – 6 mláďat. Početnost pražské populace holubů byla v minulých letech odhadována na 140000 kusů, početnost bratislavské na 35000 – 45000 kusů a brněnské na 30000 kusů. Zajímavý je údaj, že v roce 1945 čítala populace zdivočelých holubů v Brně asi 200 kusů. Téměř 90 % městských holubů odlétá denně po rozednění na vzdálenost 15 a více km, aby se na skládkách a okolních polích nasytilo.

Potrava holubů se liší v průběhu roku. Hlavní složkou jsou semena obilovin, luštěnin a směsek v době jejich setí a sklizně. Mimo jiné to dokazuje i vysoký obsah rtuti v orgánech pražských holubů, pocházející z mořeného zasetého obilí, které holubi spásají v okolí Prahy. Dále též různé odpadky, zbytky lidské potravy a hmyz. Udávaná spotřeba kolísá podle kvality a ročního období od 20 do 70 g/1 ks denně. Holubi potřebují též tzv. grit, což jsou drobné kaménky, které jim pomáhají ve svalnaté části žaludku potravu rozmělňovat. V zemědělství působí holubi značné škody. Např. pražská populace spotřebuje denně 5 t potravy. I když hradí jen část této spotřeby obilovinami, luštěninami a semeny, celkové ztráty jsou značné.

Obrovské jsou rovněž škody na budovách. Holubi vyzobávají vápno z malty, spojující střešní krytinu a z omítek. Z narušené malty vyzobávají dále drobné kaménky, sloužící jako grit. Narušují měkký stavební kámen (pískovec a opuka) – běžný materiál četných historických památek. Působí na něj jednak mechanicky (drápky a vyklováváním), ale především chemicky. Silně kyselá reakce deštěm rozmývaného trusu rychle rozrušuje příslušný substrát a umožňuje jeho další následnou destrukci zvětráváním apod. Dále narušují krovy, nátěry říms, další plochy a materiály, na kterých ulpí jejich trus. Vlhkost, která se drží v mnohacentimetrových vrstvách trusu uvolňuje kyseliny, které po dlouhodobém působení mohou narušit trámové konstrukce až pod mez jejich potřebné pevnosti. Při průměrné roční produkci (2,5 kg na 1 holuba za 1 rok) vyprodukuje pražská populace ročně okolo 500 t trusu.

Zdravotní rizika

Městské populace holubů jsou pro lidi významným zdrojem různých alergénů a mohou se též podílet na přenosu některých zoonoz (onemocnění přenosná ze zvířat na člověka). V posledních letech však žádná vyšetření většího počtu holubů nebyla prováděna a přímé důkazy o nákazách osob nejsou rovněž k dipozici. Následující přehled onemocnění byl sestaven na základě šetření před více než 10 lety v Brně a v Bratislavě.
Není-li uvedeno jinak, počet procent uvádí seropozitivitu:

– Ornitóza: 10 – 20 % případů nákazy lidí od holubů, bratislavská populace – 26,5 %, brněnská populace – 38,1 % (rod Chlamydia);
– Ptačí tuberkulóza: 5 % (bratislavské populace);
– Klíšťová encefalitida: 37 % (bratislavské populace)
– Salmonely: izolačně – u bratislavské populace v 7 %, v pražské populaci až ve 22,2 %.
– Prvoci

– Eimeria columbae: 34,5 %;
– Trichomonas: 52,7 %;
– Toxoplasmóza: bratislavské populace – 2 % .

Nemocní či mrtví holubi se snadno stanou kořistí koček, které jako definitivní hostitelé přenášejí nákazu na člověka, případně na další zvířata.

Roztoči

V hnízdech holubů zpravidla přežívá celá řada druhů roztočů. (Jejich detekci a přesné určení mohou provést pouze akarologové – specialisté na tento obor parazitologie). Většina z těchto roztočů jsou drobné formy (0,3 – 0,5 mm), jejich vývojová stadia (šestinohé larvy a osminohé nymfy) jsou na hranici viditelnosti. Živí se buď krví či lymfou svých hostitelů, nebo organickými zbytky – úlomky peří, jinými roztoči žijícími ve vrstvách trusu apod. Společně s ostatními mikroskopickými částečkami jsou základem prachu, roznášeného nejen po napadených objektech, ale i v blízkém ovzduší a mohou působit jako alergeny. Čím více jsou takové objekty napadeny (velké vrstvy trusu, hnízda a mumifikované trupy uhynulých holubů na půdách), tím je větší pravděpodobnost výskytu alergických reakcí v nejbližším okolí. Klíšťák holubí (argas reflexus) je nejnápadnějším, až 9 mm dlouhým roztočem v hnízdech holubů. Jeho oválné a silně sploštělé tělo je svrchu kryto kožovitým štítem, s nápadným strukturně odlišitelným lemem po obvodu. Tento kožovitý štít přesahují pouze čtyři páry nohou. Bodavé a savé ústní orgány včetně dalších tělesných otvorů, kyčlí apod., jsou patrné pouze na spodní straně těla roztoče. Všechna vývojová stadia klíšťáka (šestinohá larva a osminohá nymfa) včetně dospělce – imaga, sají krev. Na rozdíl od klíšťat je však sání krve velmi rychlé (do 20 min.). Klíšťáci jsou aktivní zpravidla v noci. K jejich biologickým zvláštnostem patří schopnost dlouhého, až několikaletého hladovění. Ukrývají se zpravidla v trámech krovů či v puklinách zdiva, kde snadno unikají i běžným dezinsekčním zásahům, prováděným po vyklízení a zabezpečování půdních prostor. Proto se klíšťáci mohou objevit v obytných místnostech i několik let po provedeném a úspěšném zásahu proti holubům. Po vyhladovění aktivně vyhledávají nové, náhradní hostitele, kterými mohou být i lidé.

Lezou po fasádách domů a otevřenými okny nebo i nepatrnými skulinami se dostávají do obytných či pracovních místností. Sání krve na člověku může uniknout pozornosti ve spánku. U citlivěji reagujících osob mohou mohou být pozorovány silně svědící kožní reakce, horečky, změny tepové frekvence a další nápadné projevy. Při sání krve může teoreticky dojít i k přenosu některých patogenů. Bolestivost s následným svěděním může přetrvávat i několik týdnů a ztuhlé pigmentované zajizvení bývá patrné ještě i za třičtvrtě roku. Opatření proti zdivočelým holubům.

Šíření alergogenních roztočů, klíšťáků a znečišťování budov jsou hlavní důvody k redukování stavů zdivočelých holubů ve městech. Požadavaného snížení počtu lze dosáhnout řadou různých metod:

Preventivní metody

Tyto metody zvířata neusmrcují, pouze omezují možnosti výskytu. Patří mezi ně:

– Metody mechanické — omezují vstup na nocoviště a hnízdiště: sítě v oknech půd – prakticky nejpoužitelnější metoda, ostnaté dráty a kartáčové plochy na římsách, úprava úhlu říms na více než 45°, úprava reklamních desek a světel, rozmísťování zradidel – lanka s pohyblivými lesklými ploškami nebo makety dravců, dále instalace plašičů tvořených vodičem, působícím elektrický šok po dosednutí. Jiné mechanismy využívají nepříjemné pocity po působení určitého typu magnetického pole. Aplikace speciálních chemikálií, vytvářejících hladký či lepkavý povrch, zaručující účinek až 2 roky (ovšem v bezprašném prostředí!). Instalace všech těchto zařízení nejenže hyzdí především památkové objekty, které je třeba nejvíce chránit, ale hlavně je cenově nedostupná – s ohledem na náročnou údržbu.
– Chemické ovlivnění reprodukce: preparáty působící na pohlavní orgány holubů (Např. Malotonin, Busulfan a další) je třeba aplikovat alespoň 2 x ročně, čímž může dojít ke snížení snůšky oplozených vajec až o 90 %. Aktivní látka a její metabolity, rozšiřované holuby v terénu však mají cytostatické a cytotoxické účinky a proto byly aplikace těchto preparátů u nás počínaje rokem 1983 zakázány. Represivní opatření Tato opetření vedou k okamžitému snížení stavů. Jde o:
– Mechanické snižování početnosti odstřelem bylo v Praze zakázáno z bezpečnostních důvodů a z hlediska ochrany památek počínaje r. 1979. Do té doby se tak ročně likvidovalo 10000 – 20000 holubů (bez výrazně patrného snížení početnosti). Navrhovaný odchyt do komorových holubníků na půdách nebyl uskutečněn, odchyt do sítí není příliš účinný. Vysazování sokolů a rarohů, přirozených predátorů skončilo v minulosti neúspěšně. Jiný způsob biologického boje pomocí zpětně vypouštěných infikovaných holubů cizopasnými prvoky nebyl zatím v praxi použit pro nebezpečí přenosu infekce do chovů drůbeže. Nejúčinnější metodou je likvidace hnízd a holoubat a mechanický odchyt hřadujících holubů na půdách a v dalších podstřešních prostorách – pokud nebyla preventivní opatření dostatečně účinná. Jestliže jsou holubi odkázáni na hnízdění pouze na nekrytých částech budov, jsou populační přírustky mnohem nižší.
– Chemické represivní metody (dle zahraničních zkušeností) užívají prudké jedy (zinkfosfid, endrin, kyanovodík, cyklon B, strychnin), jejichž aplikace v terénu je vždy značně problematická, neboť i pouhý kontakt s uhynulými zvířaty může být pro člověka i domácí zvířata nebezpečný. Jako nejpoužitelnější se jeví aplikace omamné látky alfa-chloralózy, která sice není zařazena mezi nebezpečné jedy, ale zároveň ani mezi povolené přípravky. Aplikuje se s pentobarbitálem sodným ve 4 % a 1 % alkoholovém roztoku k moření obilí, pečiva, granulí apod. Správná aplikace se provádí při teplotě okolo 15 °C, hejno musí být lačné a nesmí být rušeno po dobu několika minut, aby každý holub spotřeboval nejméně 20 – 25 zrn (účinná dávka). Nespotřebovanou nástrahu je nutno neprodleně odstranit. Opakovanými zásahy je teoreticky možné zlikvidovat původní stavy na méně než 10 % . Důvodem k nepoužívání této metodiky jsou výsledky dosavadních pokusů (Praha, Brno a další). Doposud se totiž nepodařilo dosahnout ideálního stavu, aby holubi přijali dostatečné množství účinné látky tak, aby zůstali na místě neschopní pohybu a bylo možno je sbírat. Hejno zpravidla odlétá i po nepatrném vyrušení, navíc nemusí být všichni jedinci natolik lační, aby přijali jednorázově účinnou dávku. Omámení holubi stačí z míst předkládání nástrahy dolétnout do města, kde potom padají na vozovku i na chodce. Tyto akce pak nejen že nezískají potřebnou podporu veřejnosti, ale mohou být na základě zákona na ochranu zvířat proti týrání oprávněně postihovány.

Na závěr uvedeme přehled současně dostupných postupů a připravovaných opatření, přičemž je třeba zdůraznit, že veškeré tyto práce je třeba svěřit pouze profesionálním firmám:

V současné době připravuje Národní referenční laboratoř pro dezinsekci a deratizaci Státního zdravotního ústavu v Praze speciální metodiku, která by měla umožnit orgánům hygienické a veterinární služby jednotným způsobem řídit, metodicky vést a kontrolovat činnost právnických a fyzických osob v souvislosti s regulováním početnosti městských holubů.

Nejdůležitějším krokem zůstává i nadále ochrana objektů, především půdních prostor.

– Začíná důslednou opravou střešní krytiny. Holubi odpočívající na střeše brzy detailně poznají její povrch a dokáží využít i sebenepatrnější závadu, např. posunutou tašku nebo prohnutou alukritovou šablonu k tomu, aby doslova prolézali do půdního prostoru. Často se taková závada neprojevuje ani zatékáním při dešti nebo tání sněhu.
– Stejně důležité je i zabezpečení všech vletových otvorů pevným pletivem nebo zasklením půdních oken a vikýřů. Ze zkušenosti je však známo, že běžné sklo o síle 3 mm může být neustále naletujícími holuby rozbito, přestože tím dojde ke smrtelnému zranění některých jedinců. Proto se doporučuje použít raději silná skla s drátěnou výztuhou.
– Dalším významným krokem je likvidace holubího trusu, mrtvých jedinců a vajec. Tyto práce je třeba svěřit speciálním asanačním a deratizačním firmám. Tento odpad je kvalifikován jako zvlášť nebezpečný a je třeba ho smluvně umísťovat pouze na speciální skládky.
– Zároveň je třeba dbát na to, aby současně s vyklízením půd byl v účinné míře a opakovaně (po několika měsících i následně každoročně) aplikován dezinfekční a dezinsekční přípravek.
– Četní roztoči i ostatní prach z holubích hnízd, trusu a mumifikovaných těl mrtvých holubů mohou působit jako alergeny, proto je třeba tyto práce provádět s největší opatrností, za použití respirátorů a speciálních oděvů.
– Je nutné snížit prašnost na minimum vlhčením dezinfekčními a dezinsekčními roztoky.
– Montovatelné plastové či kovové „tunely“ vedoucí do kontejnerů, používané při bourání staveb a opravách střech nejsou v těchto případech vhodné, protože se infekční alergizující odpad vzdušnými proudy šíří po okolí. Proto je vhodné snášení nebo spouštění nejlépe vícevrstvých pytlů.
– Z doporučených a dostupných prostředků k zabezpečení fasád lze jmenovat kovové bodce na plastové podložce, které se speciálním postupem lepí na římsy a fasádní prvky. Sochy, výklenky, stavební niky, balkóny apod. se zabezpečují pomocí silonových sítí o různé šířce vlasce a velikosti ok.
– V zahraničí vyráběné gely proti dosedání ptáků jsou svojí účinností krátkodobou záležitostí oproti mechanickým zábranám a jejich aplikace je stejně omezena pouze na oplechované parapety. Pískovcové a opukové sochy a jiné památkově chráněné stavební prvky z tohoto materiálu totiž obsahují značné množství chemikálií ze vzduchu a „kyselých dešťů“. Jestliže se navíc neprodyšně uzavřou zmíněným ochranným prostředkem, dochází k jejich rychlé destrukci.

Orgány hygienické služby mohou na základě vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 91/1984 Sb.,(23) nařídit povinné hubení škodlivých živočichů, jestliže nepříznivě ovlivňují epidemiologickou situaci nebo způsobují hrubé hygienické závady, anebo hrozí jejich rozšíření. Tato pravomoc hyg. služby není v žádném rozporu s často citovaným zákonem č. 246 /92 Sb. na ochranu zvířat proti týrání.

Pokud však dojde k rozhodnutí provádět represivní opatření, tedy snížení počtu holubů ve městě, je třeba se obrátit na specializované firmy, jejichž pracovníci mají osvědčení o absolvování kurzu k udělení odborné způsobilosti.