Krysa versus potkan

Zdroje: Kapesní atlas savců SPN, Světem zvířat Albatros)

Po všechny lidské generace vyvolávaly jednotlivé živočišné druhy v člověku různé pocity. Kdo nikdy neobdivoval zpěv kosa, nestál s respektem před lví klecí nebo mu nebyl sympatický medvěd pro svou zdánlivou dobrosrdečnost? A kdo z nás se neotřásl odporem při spatření malého zvířátka pobíhajícího kolem popelnic nebo vylézajícího z kanalizace?
Ano, mám na mysli potkana, zvířátko evokující v nás pocit odporu a hnusu. Málo kdo už však ví, že potkan není náš původní živočišný druh. Druh, který vytlačil svého příbuzného, krysu obecnou. Válka mezi původní krysou a potkanem vypukla v Čechách v sedmnáctém století. Byl to boj na život a na smrt. Boj vzájemně se nenávidících protivníků, kdy domácí krysa obecná neměla šanci zvítězit.

Přibližme si oba aktéry tohoto nerovného boje

Potkan

Potkan (Rattus norvegicus) pochází původně z východní Asie, kde jeho životním prostředím byly a jsou rákosím porostlé břehy řek a jezer. V těchto lokalitách daleko od lidských sídel žijí potkani dodnes. S rozvojem námořní dopravy se začal potkan rozšiřovat po celém světě a začal se přibližovat člověku, který mu vytvořil „příznivé“ životní podmínky. Ještě v osmnáctém století se v mnoha evropských zemích vůbec nevyskytoval. Na lodích se dostal do evropských přístavů, odtud po lanech na pevninu a začala jeho invaze. Pozemní dopravou se dostal tam,kde dosud nikdy nežil. Tímto způsobem se objevil roku 1732 v Anglii a v roce 1775 v Severní Americe.

Svou úžasnou rozmnožovací schopností zaplavil každé místo, kde se objevil. A svou agresivitou vytlačil původní krysu obecnou, která jak si dále řekneme by nám měla být poněkud sympatičtější.

Potkan je o něco větší než krysa. Tělo má dlouhé 21-27 cm a lysý šupinatý ocas měří 17-23 cm. Váží od 270 do 520 g. Rozmnožuje se v podstatě během celého roku. Po dvaadvaceti až čtyřiadvaceti dnech březosti rodí samice až deset i více mláďat, která již v prvním roce svého života mohou mít mladé. V přírodě se potkan dožívá 3-4 let.

Od krysy se liší hnědým zbarvením,tupějším čenichem, kratším ocasem a menšími ušními boltci, které při překlopení nedosáhnou k oku. Čím se však liší především je způsob života. Bažiny se u nás příliš nevyskytují a tak se potkan nastěhoval do stok a kanálů, kde mu člověk svou benevolencí (vylévání zbytků potravin do WC atd.) vytvořil optimální podmínky k životu. Způsobem života v kanálech, sklepích a smetištích ovšem způsobuje člověku vážné starosti. Neškodí jen tím,že sežere na co přijde,ale je i známým přenašečem řady nebezpečných chorob. Jednou z nich je například trichinóza, kterou způsobuje svalovec. V řadě subtropických a tropických zemí je přenašečem morové nákazy.

Krysa obecná

Druhým zástupcem živočišné říše o kterém je tu řeč je krysa obecná.
Krysa obecná (Rattus rattus) je náš původní druh často zaměňovaný pro svou podobnost právě s potkanem. To,čemu lidé říkají krysa,bývá většinou potkan. Na rozdíl od potkana nežije krysa v tak špinavém prostředí. Našli bychom ji především na půdách, sýpkách a stodolách. Co se týče jídla je mnohem vybíravější. S oblibou žere ovoce.
Krysa je o něco menší než potkan. Měří 16-24 cm a šupinatý ocas 18-25 cm. Váha se pohybuje od 145 do 215 g. Stejně jako potkan se rozmnožuje téměř během celého roku. Po dvaceti až čtyřiadvaceti dnech březosti rodí samice šest až deset mláďat.Během roku může dát samice život 3 až 6 pokolením. Od potkana se liší především tmavším zbarvením (dočerna), delším ocasem, protáhlejším čumákem a většími ušními boltci, které při překlopení překryjí oko. Zmínil jsem se již o boji mezi potkanem a krysou. V knize „Světem zvířat“ od Dr .Hanzáka se píše: „Pokud jde o Čechy,uvádí se,že už roku 1871 je tu krysa úplně vyhubena. Jako příčinu možno v prvé řadě označit postupné ubývání dřevěných staveb.“ Druhou příčinou je zatlačení krys silnějšími a dravějšími potkany.

Na závěr.

Bílé krysy“, kterých se používá v laboratořích, jsou albíni potkanů. Sám jsem jednou choval samici laboratorního potkana, která mě stále a stále překvapovala svou inteligencí. Slyšela na jméno a na zavolání vylezla z terária, sešplhala po dřevěném krytu topení .Po nohou mi vylezla až na rameno a začala mi „čistit“ ušní lalůček. Kancelář měla „napachovanou“. Mohl jsem nechat dveře na chodbu otevřené. Přiběhla na práh, sedla si a pozorovala dění na chodbě. Dál nešla. Dokonce byla schopna rozeznat jednotlivé návštěvníky a například kolegy poznala podle toho jak byla kterým „sympatická“. Těm co k ní cítili odpor (což vycítila) vždy něco zlomyslného provedla. Jednomu překousala tkaničky na botách, zatím co bezstarostně popíjel kávu. Druhému vlezla do aktovky a „označkovala“ spisy,které měl předložit na poradě. Těm „sympatickým“ neprovedla nikdy nic. Největší zážitek a pro mě utrpení byl,když jsem musel kvůli práci v kanceláři nocovat. Asi po desáté hodině proběhla pod dekou od mých nohou k hlavě a „uložila“ se ke spánku pod mým nosem. Musel jsem ji v teráriu přiklopit, aby se nedostala ven a já se vyspal. Tři dny pak se mnou „nekomunikovala“. V těchto optimálních podmínkách se dožila vyjímečných pěti let, kdy uhynula věkem jako „krysí“ babička.
Nezávidím firmám zabývajícím se deratizací problémy, které mají při hubení tohoto inteligentního, bohužel nepříjemného společníka člověka. Ale to už by byl námět na další článek.