Články z tisku

Seznam článků:

/---html

\---

Česká města zamořují štěnice, šíří se i v domech bohatších čtvrtí

Zdroj: Idnes Část českých měst zažívá invazi štěnic. Parazitický hmyz se už vyskytuje nejen v pochybných ubytovnách, ale šíří se i do „lepších“ čtvrtí. Nejhorší stav je patrně v Mostě, kde štěnice zamořily téměř dvě třetiny všech domů. Množí se však i v Libereckém kraji, na Plzeňsku nebo v Brně, zjistila MF DNES. Přípravkem proti štěnicím vždy deratizéři nejpečlivěji ošetřují postel, v níž a...   Přípravkem proti štěnicím vždy deratizéři nejpečlivěji ošetřují postel, v níž a okolo níž se drží. Ukrývají se ale například i za obrazy a garnýžemi. „Odhadujeme, že zamořeno by mohlo být až šedesát procent domů z celého města,“ uvedl pro MF DNES Petr Prokeš, mluvčí Stavebního bytového družstva Krušnohor, které v Mostě spravuje tisíce bytů. Další vlastníci bytů jeho odhady potvrzují. „Máme několik malometrážních bytů v centru, které slouží třeba pro krátkodobé ubytování herců a režisérů. Někoho tam ubytujeme, a on mi pak volá, že ho pokousaly štěnice. Je to čím dál horší,“ líčí jednatel mosteckého divadla Václav Hofmann. Teror malé nestvůry   Jak se město potýká s parazity čtěte ve středeční MF DNES   Paraziti, kteří ve tmě sají krev, se ukrývají především na dřevěných roštech postelí, v sedacích soupravách či štěrbinách zdí. Do domu si je lidé přinesou obvykle v zavazadlech, oblečení nebo v nábytku, pořízeném nejen z bazaru. Již dříve hlásili problémy se štěnicemi například obyvatelé domu s pečovatelskou službou v Kolovči na Domažlicku. V sociálně vyloučené lokalitě ve Varnsdorfu museli kvůli hmyzu vystěhovat šest set lidí ze tří paneláků.   Varnsdorf se rozhodl řešit situaci v ghettu. Začal hubením štěnic. Útoky štěnic nyní straší i další oblasti. Rostoucího počtu si všímají v Libereckém kraji, na Plzeňsku nebo v Brně. Problémy však hlásí i jiné evropské státy. Štěnice domácí Štenice domácí na Harvardově univerzitě tráví krev z dobrovolného hostitele. Štenice jsou sice obtížné, ale není prokázáno, že by přenášely nějakou člověku nebezpečnou nemoc.   Je noční hmyz parazitující na lidech. Živí se výhradně lidskou krví. Délka života dospělé štěnice je zhruba rok, vydrží také mnoho měsíců bez potravy. Dosud nebyl evidován případ, kdy by štěnice parazitováním na člověka přenesla nějakou nemoc. Štípance se zpravidla vyskytují v řadách po dvou a více štípnutích. To je způsobeno přesunem parazita o kousek dál v případě, že byla štěnice vyrušena během sání. Reakce kůže napadených lidí se liší - od zarudlých otoků až po malé štípance podobné těm od komárů. Vzhledem k tomu, že pracovníci krajských hygienických stanic nemají přístup do soukromých domů, nedokáží zaznamenat údaje o výskytu štěnic, jako je tomu například u klíšťat. Svépomocí se štěnic nezbavíte, varují odborníci Zhoršení problémů s parazity přisuzuje vedoucí Národní referenční laboratoře pro dezinfekci a deratizaci František Rettich také přísné evropské regulaci. „Ještě před pár lety byly na trhu účinné prostředky na hubení štěnic, jejich použití ale Brusel zakázal s ohledem na jejich toxicitu a kvůli ochraně životního prostředí,“ říká Rettich. Je přesvědčen, že v rukou odborníka by bylo použití zakázaných prostředků bezpečné a účinné.   Dalším problémem je také to, že se štěnice staly výrazně odolnějšími a majitelé ubytoven jsou méně zodpovědí. „Často také zjišťujeme, že se lidé snaží zbavit těchto nezdolných živočichů svépomocí, pomocí prostředků z drogerie či dokonce dýmovnicemi. Jakýkoliv jiný než profesionální zásah je ale k ničemu,“ upozorňuje Zdeňka Galková ze Státního zdravotního ústavu. Autoři: kar, gor, iDNES.cz   Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/stenice-cesko-most-0nw-/domaci.aspx?c=A170425_202147_domaci_ale

Restaurace pořádají potkaní hody

Zdroj: Lidové noviny ČÍNA PEKING Pravděpodobnost, že potkan z oblasti centrální Číny skončí na talíři v jihočínském Kantonu, je v současnosti obrovská. Podle čínských médií se totiž až dvě miliardy hlodavců daly na útěk ze záplavami sužovaných oblastí. A obchodníci si mnou ruce nad nevídaným ziskem. „V poslední době se tu vyskytlo hodně potkanů... a bohatí lidé z Kantonu rádi pojídají exotické pokrmy. Tržby jsou tedy nadprůměrné,“ řekl jeden z kantonských obchodníků polooficiální Čínské tiskové agentuře. Venkované udávají, že jsou schopni za jednu noc pochytat až 150 kilogramů hlodavců. Některé kantonské restaurace již přišly s nabídkou „potkaních hodů“, při nichž je možné spořádat kilogram masa za 367 korun. Koncem června se v provincii Chu-nan vlivem nadměrných srážek rozvodnila řeka Jang-c'-ťiang a z okolí jezera Tung-tching vyhnala na dvě miliardy hlodavců. Ti již stačili zlikvidovat více než 1,6 milionu hektarů úrody. čtk "Odkaz článku": http://www.lidovky.cz/restaurace-poradaji-potkani-hody-dqe-/ln_noviny.asp?c=A070717_000054_ln_noviny_sko&klic=220380&mes=070717_0

Borreliózu přenášejí i komáři

Borreliózu přenášejí i komáři

Zdroj: Lidové noviny Nemají jedové váčky ani žihadlo, člověku však dovedou znepříjemnit život i tak. Sosákem, jímž sají krev, i nemocemi, které mohou pasivně přenášet. Hlavním viníkem, který má přes léto na svědomí svědivý štípanec, je komár. Ve světě bylo dosud popsáno kolem tří tisíc druhů, u nás jich entomologové napočítali přes čtyřicet. V Česku je podle informací Zdravotního ústavu v Brně hojně rozšířeným a poměrně agresivním druhem komár obtížný. Na rozdíl od jiného častého druhu, komára pisklavého, který přezimuje ve sklepích a jeskyních, je komár obtížný aktivní celoročně. Místní mají protilátky Komáři mohou přenášet některá onemocnění. Do 50. let minulého století to byla, zejména na jižní Moravě, malárie (komáři rodu Anopheles). Dodnes může člověka nakazit komár záplavový tzv. valtickou horečkou (přenáší virus Ťahyňa). Nemoc se projevuje jako chřipka, tedy únavou, bolestí hlavy, nechutenstvím, a nejčastěji se vyskytuje v některých oblastech Břeclavska. Nejvíc ohrožuje děti a rekreanty, místní obyvatelé mívají vytvořeny protilátky. Muchnička nebo komár mohou být přenašeči lymeské borreliózy. Na rozdíl od klíšťat ji ale přenášejí pasivně. Ani nákaza není častá. Komárovi ulpívá krev, již saje, na sosáku a na chloupkách. Je-li v této krvi velké množství virulentního viru a komár bodne dříve, než tato krev zaschne, může dojít k nákaze. Větší pravděpodobnost přenosu je také při nižších teplotách, kdy virus přežívá i několik hodin. Proti komárům lze použít například elektrický odpařovač, z něhož se uvolňují insekticidy. Pomůže také zapálení insekticidní spirály nebo vystříkání místnosti sprejem – pak je ale třeba vyvětrat. Komáry odpuzují různé repelenty, praktické jsou i ochranné sítě. Při větším výskytu je třeba povolat soukromou firmu, která používá účinnější postřiky a zaměří se na místa, kde se komáři líhnou. KOMÁR OBTÍŽNÝ * dokázal se přizpůsobit životním podmínkám vytvořeným člověkem (údajně se vyvinul v londýnském metru) * je aktivní celoročně – saje krev a rozmnožuje se i v zimě * vyhledává teplé prostory ve velkých domech * útočí zejména v noci * larvy se dokáží vyvíjet i v malém množství vody, která nemusí být čistá (např. kaluže či kapající vodovodní potrubí) KOMÁR PISKLAVÝ *u nás je všeobecně rozšířen * zdržuje se nejčastěji v blízkosti vodních ploch * larvy se vyvíjejí ve stojatých vodách (nemusí být příliš čisté), často ve vodních nádržích na zahradách a u domů * krev sají jen samičky * v průběhu jednoho roku se obvykle vyvinou 3–4 generace * létá od dubna do října (oplozené samičky přezimují) * velikost samiček: 4–5 mm MUCHNIČKA * žije v hejnech, hlavně poblíž potoků a řek v nižších polohách * samičky sají krev všech teplokrevných živočichů, tedy i lidí (lze jim uniknout např. zrychlením chůze) * bodnutí je bolestivé – slinný sekret je totiž jedovatý * pasivně může přenášet nemoci (např. borreliózu) * vajíčka klade do tekoucích vod, z nich se vyvíjejí larvy * měří 3-4 mm OVÁD HOVĚZÍ * žije nejčastěji na pastvinách * samička saje krev zejména skotu a koní – potřebuje ji kvůli dozrání vajíček –, nepohrdne ani krví lidskou. Sameček se živí nektarem z květů. * bodnutí je bolestivé, protože do rány vniká protisrážlivá látka antikoagulin * s přesunem dobytka z pastvin do chlévů tohoto druhu hmyzu ubylo * dosahuje délky 19-24 mm * létá od května do srpna tep "Odkaz článku": http://www.lidovky.cz/borreliozu-prenaseji-i-komari-ded-/ln_noviny.asp?c=A070814_000135_ln_noviny_sko&klic=220875&mes=070814_0

Jak se zbavit blech a vší

Jak se zbavit blech a vší =========== 14. srpna 2007, Lidové noviny Během léta a dovolených se může snadno stát, že děti chytí od svých vrstevníků vši. K přenosu ale dochází jen tehdy, pokud jsou vlasy dětí v přímém kontaktu. Když zpozorujete ve vlasech svého potomka vši, neváhejte a v lékárně si pořiďte odvšivovací přípravek Diffusil H Forte. Podle návodu jej pak co nejdříve aplikujte. Nespoléhejte na to, že se problém vyřeší sám – veš dětská vlasy svého hostitele nikdy dobrovolně neopouští a několikrát denně saje jeho krev. Psí blechy na člověka jdou Lidská krev chutná i blechám kočičím nebo psím. Není tedy pravda, že „psí blechy na člověka nejdou“, jak tvrdil děda Komárek ztvárněný Josefem Kemrem ve filmu Na samotě u lesa. Existuje také blecha lidská, jež, jak už naznačuje její název, napadá člověka. V současnosti je ale spíše vzácností. Jiné druhy blech nejsou schopny na člověku sát. Člověk si blechu může přinést domů ve spodním prádle. Svého hostitele může opustit sama – najde si jiného člověka nebo se vrátí psa nebo kočku. Zbavit se blech je ale obtížné. U psů a koček lze použít různé veterinární přípravky. Člověk se jednotlivých blech může zbavit ve chvíli, kdy hmyz bodá. V koupelně si opatrně sundáte spodní prádlo či pyžamo a nad vanou, kde blecha nemůže dobře skákat, je obrátíte naruby. Pak blechu rozmáčknete nehtem. Poznat, kdy blecha bodá, je však poměrně obtížné. Aplikovat chemické prostředky proti blechám přímo na lidi nebo jejich prádlo může být nebezpečné. Pokud je v bytě blech více, pomůže jen zásah profesionální kvalifikované firmy. Paraziti BLECHA PSÍ * měří 2-4 mm * cizopasí hlavně na psech, nepohrdne ani lidskou krví * jako u blechy kočičí může být mezihostitelem tasemnice VEŠ DĚTSKÁ * měří 2-4 mm * parazituje ve vlasech, hlavně u dětí (nejčastěji na spáncích a v týlní oblasti) * larvy i dospělci sají krev * bodnutí svědí, při škrábání se může do kůže zanést bakteriální infekce *problémem je zvyšující se odolnost k odvšivovacím přípravkům VEŠ ŠATNÍ * měří 2-5 mm * žije v oděvu nebo ložním prádle * přenáší zárodky mnoha nemocí (např. skvrnitého tyfu) ŠTĚNICE DOMÁCÍ * žije v domech a stájích * přes den se ukrývá ve štěrbinách nábytku, v otvorech ve zdi, za obrazy a tapetami, v noci saje krev Václav Rupeš - vedoucí Národní referenční laboratoře pro desinfekci a deratizaci Státního zdravotnického ústavu "Odkaz článku": http://www.lidovky.cz/jak-se-zbavit-blech-a-vsi-0wr-/ln_noviny.asp?c=A070814_000136_ln_noviny_sko&klic=220875&mes=070814_0

Vosy jsou ke konci léta útočnější

Vosy jsou ke konci léta útočnější =========== Zdroj: Lidové noviny Většinou opylují květy či loví hmyz. Když ale mají pocit ohrožení, zaútočí. Pro záchranu královny a potomstva obětují i život. Na otázky ze života hmyzu se žihadly odpovídá entomolog Karlovy Univerzity v Praze Jakub Straka. Kolik druhů blanokřídlého hmyzu, které mají žihadlo, u nás žije? Bylo zaznamenáno téměř 1200 různých druhů. Některé jsou velmi malé a nepředstavují pro lidi žádné riziko, jiné bodají velmi neochotně. Reálně tak může člověka bodnout zhruba polovina z nich. Většina lidí zná jen vosy, včely, sršně a čmeláky. Proč se běžně nesetkáváme i s ostatními druhy? Vše se odvíjí především od způsobu jejich života. Odlišujeme dva typy chování: sociální a samotářské. Sociální druhy žijí ve společenstvu složeném z královny a dělnic. Ty se nerozmnožují a pomáhají vychovávat své mladší sourozence, protože královna by výchovu tak velkého množství jedinců nezvládla. Běžně se jedná o stovky až tisíce dělnic, které jsou při obraně hnízda značně agresivní a jsou ochotny za ně položit život. Ztráta jedné dělnice je pro společenstvo zanedbatelná, proto si mohou dovolit útočit i na organismy mnohem silnější, než jsou samy. Samotářských druhů je mnohonásobně více, žijí skrytě a samy. Vyhýbají se střetu s velkými a silnějšími živočichy. Pokud by se vystavovaly riziku soubojů příliš často, zemřely by a nezanechaly žádné potomky. K čemu používá hmyz jed? Původně byly jedy nervové-paralyzující a sloužily k lovu potravy. Takové má u nás většina samotářských druhů. Bodnutí bolí více než například od vos, ale účinek je jen krátkodobý – asi dvě minuty. Vosy a sršně mají jed, který slouží primárně k zabíjení kořisti, tedy jiného hmyzu. Částečně je však jeho funkce zaměřená také na obranu proti obratlovcům, kteří se jimi živí. Včely a čmeláci jsou býložravci a jejich jed má funkci čistě obrannou – proti hmyzu i obratlovcům, kteří je napadají. Obranné jedy způsobují dlouhodobou bolest s následným otokem. Vosy a sršně loví hmyz. Sršni dokonce vosy zabíjejí. Znamená to, že poblíž sršních hnízd nebudou ta vosí? Zčásti to pravda je. Sršně loví raději větší hmyz – vosy, včely, sarančata či kobylky. Lovem malých se moc unavovat nechtějí. Na čem také záleží účinek jedu? Účinek závisí i na množství, které daný druh hmyzu pustí do rány. Víceméně platí pravidlo, že větší druhy mají jedu více, a více ho tedy do rány pouštějí. Mnozí lidé si myslí, že nejnebezpečnější je jed sršní. Rozhodně není nejsilnější. Problém je s velikostí sršní, a tedy množstvím použitého jedu. Na obranu sršňí je třeba říci, že nejsou příliš agresivní a obvykle se nechají odehnat. Potíže mohou nastat, když o sršni nevíme a přimáčkneme ji ke svému tělu. Jiní zase tvrdí, že nejsilnější jed mají včely, protože mohou žihadlo použít jen jednou. Bodnutí od včely skutečně dost bolí. Včela má totiž hodně jedu a žihadlo navíc zůstává v ráně. Včela medonosná má na svém žihadle zpětné háčky a ty uvíznou v kůži. Vytrhne si tak žihadlo ze zadečku i s jedovým váčkem a kusem střev a umírá. Tyto háčky má u nás pouze včela medonosná. U našich ostatních asi 550 druhů samotářských včel ale žádné zpětné háčky nejsou, a ty tak mohou bodat opakovaně. Jedna včelí dělnice nemá pro společenstvo zásadní cenu. Při obraně dokáže obratlovcům způsobit větší a dlouhodobější bolest často doprovázenou zánětlivou reakcí, aby si to pro příště dobře pamatovali. Vosa může naopak bodnout několikrát. Je pravda, že účinek druhého bodnutí je slabší? V jedovém váčku mají dostatek jedu na několikeré bodnutí, takže efekt se výrazně nesnižuje ani podruhé, ani potřetí. Další z podobných tvrzení se týká čmeláků. Prý nebodají, zato koušou. To rozhodně není pravda. Jejich kusadla jsou slabá a lidskou kůži neprokousnou. To dokážou vosy. Ty se při cíleném útoku zakousnou, aby mohly své žihadlo vrazit hlouběji do kůže, a pak bodají... Kdy zaútočí na člověka? Člověk musí hmyz vyrušit a ohrožovat jeho hnízdo. Nastavení této obranné agresivity se ale liší podle druhů. U nás má nejcitlivější vyladění vosa útočná, známá je také zabijácká včela, velmi citlivé vyladění je pak zcela běžné u tropických druhů. Ty se občas chovají agresivně i mimo hnízdo. Stačí jim jen malé vyrušení, a už mají pocit, že je ohroženo celé společenstvo. Pak zdánlivě bezdůvodně zaútočí. Někteří lidé mají pocit, že na podzim jsou vosy „drzejší“. Souvisí agresivita například s ročním obdobím? Ke konci léta může, zvláště u vos, agresivita stoupat. Souvisí to s nadprodukcí dělnic a snižováním jejich významu pro společenstvo. U vos dokonce všechny dělnice na podzim hynou – stávají se zcela bezcennými. Jejich vyladění agresivity tak dosahuje maxima a ve jménu hnízda jsou ochotny ještě něco vykonat, nejlépe zemřít. Jejich konec se stejně neodvratně blíží. Obecně ale platí, že agresivita druhů závisí i na tom, zda byly během evoluce společenstvem ceněny dělnice neagresivní, či agresivní.   Vosa útočná Patří k nejběžnějším druhům. Odlišuje se třemi skvrnami na čelním štítku a žlutými spánky. Společenstvo je jednoleté, po zimě zakládá matka hnízdo v norách, podzemních dutinách či ptačích budkách. Když vychová první dělnice, věnuje se jen kladení vajíček. Vybudované hnízdo má v průměru asi 20 až 30 cm, tvoří ho šest až devět plástů a obývá je asi tři tisíce jedinců. Vosa obecná Je menší než vosa útočná, odlišuje se podélně tmavým pruhem na čelním štítku a žlutými spánky s černou tečkou uprostřed. Je také masožravá, larvy jsou krmeny masitou potravou, dospělci se živí především nektarem. Hnízdo tvoří nejčastěji pět až osm plástů, počet jedinců v hnízdě se pohybuje mezi 1500 až 2000 dělnicemi. Sršeň obecná Největší evropská sociálně žijící vosa, je chráněná. Společenství je jednoleté, na podzim dělnice i stará královna zahynou, mladé oplodněné samice přezimují a na jaře staví hnízdo v dutinách stromů či podkroví domů. Stejně jako vosy používají ke stavbě rozžvýkané dřevo s trochou hlíny. V hnízdě žije méně jedinců než u vos. Včela medonosná Žije hlavně v úlech, divoce pak v dutinách stromů a v podkroví domů. Dělnic je mnoho (desetiaž statisíce), královna žije i desítky let. Nové hnízdo vzniká rojením – mladá matka zůstane v hnízdě, stará s částí dělnic odlétá a buduje nové hnízdo. Včely i jejich larvy se živí pylem a nektarem – z něho vyrábějí med. Hnízda staví z pryskyřice a vosku, který produkují svými žlázami. Čmelák zemní Společenstva jsou menší (desítky až stovky) a jednoletá. Hnízda staví v zemi (hraboší nory) nebo v malých dutinách stromů z vosku a produktů svých larev. Vyletují brzy na jaře, jsou částečně teplokrevní. Díky hustému ochlupení vyšší teplotu těla déle udrží. Stejně jako larvy se živí pylem a nektarem. Patří mezi chráněné druhy. Vosa bodavá Vosík staví malá hnízda, volná, před deštěm schovaná nejvýše pod převisem. Stavební hmotou je papírovina, ze starých rostlin. Od vosy se odlišuje tvarem zadečku, který je připojen k přední části těla tenkou stopkou a pomalu se rozšiřuje. Jsou to masožravci, dospělci se živí nektarem. Vosa bodavá má žihadlo, ale není útočná. Jak se nenechat bodnout * vyhýbat se hnízdům a rojům * nechodit v přírodě bosý, nosit pokrývku hlavy * nepoužívat výrazné parfémy, neoblékat si pestré oblečení * ve volné přírodě nejíst * v blízkosti hmyzu se chovat klidně, nedělat prudké pohyby * usedne-li hmyz na člověka, zabít ho jednou silnou ranou (pozor, reaguje na stín) Co dělat při bodnutí * včela má žihadlo se zpětnými háčky, které zůstává v ráně. To je třeba odstranit, nejlépe tupou stranou nože, aby se zbylý jed nevymáčkl do rány. *běžnou reakcí na bodnutí je zarudnutí a svědění a mírný otok (odezní do několika hodin či dnů). Ránu stačí ledovat, použít octanový obklad nebo mast s hormonem kortikosteroidem. * zdravém člověku pár žihadel neublíží, kolaps hrozí z několika stovek bodnutí (u dětí jen z 50) * nebezpečné je bodnutí do úst nebo krku * lidé, kteří mají na jed alergii, mohou zemřít i po jednom vpichu (na anafylaktický šok či udušení). Alergický clověk hodně oteče, zrychleně dýchá, zvrací, má průjem, může omdlít. Měl by být dopraven k lékaři, který mu podá antihistaminika či kortikoidy. Alergičtí pacienti by u sebe měli nosit první pomoc v podobě antihistaminik a adrenalinu. Jak se zbavit hnízda * **lidé by se neměli pokoušet zničit hnízdo sami. Chemické prostředky, které se dají koupit v drogerii, působí pomalu a jsou málo účinné.** * na veřejných prostranstvích odstraňují hnízda nebo včelí roje hasiči. Obvykle hmyz vysají a vypustí mimo obydlí – sršni a čmeláci jsou totiž chráněnými druhy. Včelí roje se většinou ničí. Včelaři nemají zpravidla o neznámé včely zájem, protože nevědí, zda nejsou nemocné a zda by tak ostatní včelstva nenakazily. * **V individuálních případech pomohou soukromé firmy. Hnízda nebo roje ničí silnými chemickými přípravky. Někdy se musí likvidace hnízda několikrát opakovat.** Vosa má dostatek jedu na několik bodnutí, takže efekt se výrazně nesnižuje ani po druhém bodnutí Tereza Píchalová Redakčně kráceno "Odkaz článku": http://www.lidovky.cz/vosy-jsou-ke-konci-leta-utocnejsi-dl3-/ln_noviny.asp?c=A070814_000134_ln_noviny_sko&klic=220875&mes=070814_0

Myši berou domácnosti útokem. Jak čelit jejich nájezdům?

Myši berou domácnosti útokem. Jak čelit jejich nájezdům?

Mírná zima může za to, že se letos přemnožily myši a jakmile se po létě ochladí, budou muset majitelé rodinných domů čelit nájezdům hlodavců. Myšky přitom mohou v domácnosti napáchat pěknou paseku. V domě se dostanou skoro všude a prokoušou se téměř jakýmkoli materiálem, nedělají jim problém dřevěné součásti nábytku, nezastaví je ani plastové obaly. "Aby se hlodavcům u vás nelíbilo, nemějte volně uložené potraviny, nenechávejte nikde zbytky jídla a nepořádek," radí Miroslava Paclová ze zahradnického sdružení HORTIservis. "Důležité je také zamezit hlodavcům v přístupu do domu," přidává další tip Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody. Pokud je to možné, je třeba utěsnit veškeré přístupové otvory betonem nebo polyuretanovou pěnou. Myši to sice úplně nezastaví, ale rozhodně jim to cestu dovnitř znepříjemní. Jestliže doma nemáte hlodavce přímo přemnožené, ale sem tam se mihne jedna myška, můžete zkusit nalákat ji do pasti. Pokud vám tento způsob přijde zastaralý, vyzkoušejte elektronický plašič. Je to malá krabička, která vydává různé zvuky či ultrazvuky. Některé přístroje lidské ucho neslyší, jiné, určené spíše ven, vydávají naopak hlasité tóny. Jste-li příznivci radikálnějších metod, můžete sáhnout po chemických nástrahách na hlodavce. Ale pozor, jedy jsou nebezpečné, protože se jimi mohou otrávit také psi a kočky. Jejich použití navíc zákon nepovoluje. Chcete vědět více? Jak se dá bojovat proti domácím škůdcům? Čtěte v zítřejším vydání přílohy Bydlení MF DNES. Kdyby ani jeden z těchto receptů na myši nezabral, můžete se vrátit k tomu nejosvědčenějšímu, a také nejúčinnějšímu způsobu. Prostě si pořiďte kočku. "Odkaz článku": http://bydleni.idnes.cz/mysi-berou-domacnosti-utokem-jak-celit-jejich-najezdum-pgi-/rodinne_domy.asp?c=A070814_110017_rodinne_domy_web Redakčně kráceno.

Patologické sbírání odpadků

Zdroj: rozhlas.cz Michaela Vetešková Člověku, který hromadí odpadky ve svém bytě, lékaři říkají "sběratel". A nesouvisí to s označením lidí, kteří sbírají třeba známky, umělecké předměty nebo starodávné mince. Souvisí to s jevem, kdy člověk sbírá vše a není schopen uvědomit si, že tyto odpadku už ztratily svou cenu. Člověk, který z popelnic vybírá odpad všeho druhu, odnáší do svého domova, tam jej pečlivě očistí, urovná do igelitových tašek či předem připravených krabic a tváří se, že je to jeho nový majetek, trpí psychopatologickou poruchou. Nevysvětlíte mu, že to nemá dělat. Řekla nám to doktorka psychiatrie Tamara Tošnerová z Fakultní nemocnice na Vinohradech. Zdůrazňuje, že diagnóza není jednoznačná. Tošnerová: To bychom brali jako přídavek k jiné chorobě, tedy duševní chorobě spojené třeba se sbíráním odpadků. Můžeme hovořit o patologii, považovat i za spojenou odchylku s osobnostní poruchou. S přibývajícím věkem se příznaky často stupňují. Přestože jde o nemoc, takový pacient si nepřipustí, že se musí léčit, ohradí se nazvete-li ho bláznem a rozhodnete se v hromadění odpadků mu bránit. Tošnerová: Postižený se cítí zdráv, bývá tady výrazná nekritičnost, spíše to vadí okolí než tomu samotnému člověku. Ze své praxe doktorka Tošnerová ví, že do ambulance přicházejí více nešťastní příbuzní takto postiženého, kteří s ním v bytě nemohou žít, protože je odpadem vytěsňuje. Tošnerová: Vytěsňuje někdy i sám sebe, tito lidé často žijí sami a odpadky ho tlačí až na ulici, nemá třeba už ani postel na spaní. Příjmou myšlenku, že tak je to správné a nikomu to nevadí. Ale vadí to rodině, okolí.

Na přelomu zimy a jara čeká hlavní město další deratizace

Zdroj: Metro Na přelomu zimy a jara čeká hlavní město další deratizace, rozhovor s radní hlavního města Prahy Mgr.Hanou Halovou uveřejněný v deníku Metro, rubrika Hlavní město Praha. Přemnožení hlodavci opět trápí hlavní město, a proto se během března a dubna uskuteční další deratizace. Celkové náklady jsou odhadovány na 20 milionů korun, z čehož hl. m. Praha platí ze svého rozpočtu cca 10 procent. Více se dozvíte v rozhovoru s radní hl. m. Prahy Mgr. Hanou Halovou.

Kdo má za povinnost zajišťovat deratizaci?

Ze zákona o ochraně veřejného zdraví musí provádět běžnou ochrannou deratizaci, dezinfekci a dezinsekci každá osoba. Speciální ochrannou deratizaci, kterou provádí odborná firma, mají povinnost zajistit ve svých provozovnách všichni podnikatelé. Stejnou povinnost mají vlastníci nemovitostí, ať už se jedná o bytové nebo nebytové prostory, u majetku státu organizační složka státu nebo příslušná příspěvková organizace, která majetek spravuje.

Jak plní povinné subjekty své povinnosti?

Většina subjektů tyto povinnosti plní a je schopna to doložit smlouvou s příslušnou firmou a fakturami za provedené práce.

Co nejvíce brání deratizátorům v jejich práci?

Nepořádek v domech i okolí, nebo okolo kontejnerů, neochota některých vlastníků domů zpřístupnit příslušné prostory, nepořádek kolem provozoven, hlavně stravovacích provozů atd...

Jaké náklady hradí hlavní město Praha?

Z rozpočtu uvolňuje zhruba 2,5 milionu korun, z nichž cca půl milionu korun je úhradou materiálových nákladů pro deratizační práce v kanalizační síti firmě Pražské vodovody a kanalizace, a. s., která dalšími cca pěti miliony zajišťuje jako správce kanalizační sítě totéž. Téměř dvěma miliony korun je zabezpečována cyklická deratizace v místech zvýšeného výskytu hlodavců v jednotlivých městských částech.

Můžete stručně informovat o provádění deratizace…

K deratizaci jsou používány schválené přípravky a provádí se standardním způsobem (v objektech deratizační staničky, na volném prostranství do nor, podle standardní metodiky speciální ochranné deratizace). Použité přípravky nejsou klasifikovány jako jedy.Přesto nesmí dojít k pozření nástrahy např. domácími zvířaty apod. Proto odborná firma značí ošetřené prostory varovným letákem. Odborní pracovníci Hygienické stanice hl. m. Prahy provádí kontroly kvality práce provedené deratizace a současně vytipují lokality pro další deratizaci.

Mohla byste nastínit postup v letošním roce?

Do konce února uzavřeme smlouvy s odbornými firmami.Úřady městských částí budeme informovat o doporučených lokalitách k provedení cyklické deratizace, které byly vytipovány nejen hygienickou službou. Prostřednictvím pracovišť hygienické služby a dalších kontrolních orgánů budeme apelovat na včasné zajištění provedení deratizace dle územního harmonogramu tak, aby všechny práce proběhly koordinovaně. Prostřednictvím tiskovin vydávaných městskými částmi budeme informovat, kdy v jejich oblasti bude prováděna deratizace, a také aby případní majitelé, kteří neplní své povinnosti podle par. 57, zák. č. 258/ 2000 Sb. v platném znění, si mohli deratizaci objednat.

Kam se lze se svými dotazy obrátit?

Deratizaci je nutné začít nejpozději začátkem dubna. Občané, ale i firmy se mohou obrátit na Toxikologické informační středisko, Na Bojišti 1, Praha 2, nebo na Hygienickou stanici hl. města Prahy, odd. DDD, Rytířská 12, Praha 1, případně na jednotlivé pobočky Hygienické stanice hl. m. Prahy. S připomínkami nebo požadavky k deratizaci se lze obrátit i na odd. zdravotní péče odboru sociální péče a zdravotnictví MHMP, Charvátova 9, Praha 1, tel. 2 3600 4165.

Veterináři doporučují jarní desinsekci stájí

Zdroj: Agris S nadcházejícím jarem je podle mluvčího Státní veterinární správy ČR (SVS) Josefa Dubna vhodné provést včasnou desinsekci stájí i veškerých prostor, kde jsou chována hospodářská zvířata. Hmyz totiž podle Dubna mimo jiné přenáší celou řadu onemocnění. Například mouchy mohou podle mluvčího přenášet zárodky salmonel, kokcidíí, či myxomatózu králíků a poměrně často přenášejí infekční keratokonjuktivitidu skotu. Ta se projevuje zánětem rohovky, který může vyústit až ve vřed. Není-li léčený, může vést až k oslepnutí. Na pohled vypadá oko jako mléčně zakalené. Problémy mohou způsobovat střečci, kteří nakladou vajíčka pod kůži dobytka, kde se pak vylíhnou larvy, které putují tělem a po „dozrání“ pod kůží ji pak provrtají, to u skotu, popřípadě u koní lze nalézt larvy střečka koňského usazené v jeho žaludku. Včasná a pravidelná desinsekce prostor pro zvířata se vyplatí, neboť nejsou-li zvířata rozptylována, není narušena jejich produkce. U pastevně chovaného dobytka je vhodné na jaře zkontrolovat napajedla, aby jejich okolí nebylo zabahněné a nebylo tak líhní hmyzu. Vhodné je, aby okolí napajedel bylo zpevněné když už ne dlažbou, tak alespoň štěrkem. Zatím se v našich zeměpisných šířkách nepotkáváme s pro nás exotickými onemocněními, jako například s blue tongue, které postihuje skot v nejjižnější Evropě, popřípadě s morem koní, neboť pakomárkům rodu Culikoides je u nás zima. Že jsou ale léta čím dál teplejší, o tom může svědčit i to, že například pavouka křižáka pruhovaného lze již několik let nacházet na nových stanovištích ve středních Čechách. Ten však žádného savce ohrozit nemůže.

Jak vyhnat z domu nezvané hosty a zbavit se veškerého hmyzu

Zdroj: redakčně kráceno Nezvaná návštěva v podobě různých domácích škůdců může postihnout každou domácnost nezávisle na tom, zda se její členové snaží svůj domov udržovat v perfektním pořádku a čistotě či nikoliv. Je více než pravděpodobné, že se této nepříjemnosti jen málokterá domácnost vyhne, a proto je nutné vědět, jak rychle a účinně s nezvanou návštěvou zatočit. Majitelé domů nebo bytů potvrdí, že ne každá návštěva v jejich nemovitosti je srdečně vítaná. K nezvaným hostům, kteří nečekají na naše pozvání, patří zejména komáři, moli, mravenci, popř. i ostatní druhy hmyzu a v horším případě i hlodavci. Z jejich přítomnosti pochopitelně nemá nikdo radost, a tak většina z nás proti nim zahajuje okamžitou ofenzívu za pomoci nejrůznějších chemických prostředků či zaručených rad od známých. Hmyz je neoddělitelný doprovod člověka Hmyz, hlodavci či jiní škůdci bydleli a bydlí s lidmi odpradávna. V minulosti byl jejich výskyt v lidských obydlích daleko větší oproti současnému stavu. Za jejich přítomnost obvykle mohl nevyhovující stavební materiál používaný ke stavbě a celkově špatná a nedůsledná hygiena lidí sídlící danou domácnost. I když současná bytová úroveň už vypadá jinak, i nyní poskytujeme hlodavcům a různým druhům hmyzu stále dostačující podmínky pro život „s námi“ pod jednou střechou. Například nejrůznější šachty a potrubní systémy propojující jednotlivé domy či byty poskytují téměř ideální podmínky k jejich výskytu. Vetřelci způsobují nemoci Největší nebezpečí škůdců tkví v tom, že přenášejí, nebo mají přímo na svědomí hned několik potencionálních zdravotních problémů. V praxi se zejména jedná o přenášení choroboplodných virů, bakterií a látek, které způsobují vyvolání různorodých alergických reakcí a nemocí, někdy dokonce přímo životu nebezpečných. Další negativní a nikoli zanedbatelnou činností škůdců je fakt, že napadají a ničí potraviny, materiály a výrobky, a to zejména textilního průmyslu (oblečení, koberce, kůže apod.). Zatočte s hmyzem Vskutku jednoduchá cesta, jak zabránit vnikání hmyzu do našich domácností, vede přes umístění sítí v oknech, popř. ve ventilačních otvorech. Zabráníte tak komárům, mouchám, vosám, sršňům a jinému drobnému hmyzu v návštěvě vašeho bytu. V boji proti komárům vám pomohou rovněž nejrůznější druhy odpařovačů. Jejich účinnost je dána látkami - insekticidy, které jsou právě pro komáry smrtelné. V uzavřené místnosti dokáží výpary odpařovače komáry vyhubit, při otevřeném okně je zapuzují ven. Výrobci je na trh dodávají v odlišných formách a lze je bez problémů koupit v kterékoliv drogérii. Velice důležité a zároveň účinné je dodržování čistoty a hygieny v nádobách na domácí odpadky a v jejich bezprostředním okolí. Odborníci při této příležitosti doporučují opatřit nádoby na odpadky těsným víkem. Rovněž rozpité tekutiny (šťávy, kompoty, zavařeniny) by neměly v žádném případě zůstat volně přístupné, protože jsou velkým lákadlem pro velkou většinu hmyzu. Zbavte se molů O poznání náročnější je boj s dalším drobným hmyzem – s moly. Přes mnoho rádoby stoprocentních tipů a rad jen stěží dokážete jejich návštěvě zabránit. Vždyť jen na první pohled nevině vypadající sáček strouhanky či mouky zakoupený v obchodě může obsahovat tzv. moučné moly a hned máte o zábavu postaráno. V tomto případě je nutné surovinu přesít a uschovat do uzavíratelných nádob. Mol se ale především řadí mezi nejznámější škůdce napadající textil. Mol nemá rád přímé světlo, a proto není jednoduché jej spatřit schovaného v nábytku či škvírách. Napadá bavlněné látky, kožešinové výrobky a peří. V boji proti molům platí několik tradičních rad našich babiček 1. Ve skříních by se co nejméně měl objevovat papír. 2. Je nutné pravidelně skříně uklízet a vymývat. 3. Skladované oblečení by mělo být naprosto suché a čisté. Moli vyhledávají vlhko a pokojovou teplotu. 4. V případě, že zjistíte přítomnost molů v oblečení, napadený textil vyklepejte a vyperte v horké vodě. Když to typ materiálu nedovolí, osvědčilo se zabalení textilu do igelitových sáčků a uložení po dobu jednoho týdne do mrazničky. 5. Proti molům úspěšně působí levandule, kousky mýdla či sušená pomerančová kůra. 6. Prevencí je rovněž pravidelně vysávání, větrání a vytírání skříní prachovkou. 7. Pokud jste vše vyčistili a přesto se motýlci v šatech či v kuchyni stále objevují, zkuste moderní řešení v podobě lapače molů. Faraóni nežili jen v Egyptě Celkem snadno a účinně se dá bojovat s mravenci. Pokud je doma objevíte, nemusíte ihned propadat panice. Z hlediska zdraví, jsou nebezpeční tzv. faraóni, protože přenášejí nejrůznější bakterie. Přesto je namístě s mravenci co nejrychleji zatočit, protože ohrožují či napadají dřevěné podlahy, nábytek, zdivo a potraviny. Odborníci doporučují v boji s mravenci používat použít silně aromatické látky (jalovcový list, skořici, majoránku, hřebíček), které položíte mravencům do vytvořených cestiček. Zbavit se jich můžeme i za pomoci sprejů, které jsou běžně dostupné v drogeriích. Obecně však platí, že zahynou pouze ti jedinci, kteří byli přímo zasaženi. Švábi milují vlhko a teplo Švábi jsou pro zdraví velmi nebezpeční, protože přenášejí choroboplodné zárodky mnoha nemocí. Obvykle žijí v temných místech, kde je vlhko a dostatečně teplo (okolí umyvadel, dřezů a teplovodního potrubí). Švábi jsou noční tvorové, kteří se živí zbytky jídla, nepohrdnou také klihem či tapetami. Prevencí v boji proti švábům je naprostá čistota. Pokud už vás švábi navštívili, tak pro ně rozmístěte nástrahy s přírodními lákadly (nádoba se sladkou tekutinou, do kterého šváb spadne a utopí se). Budete-li v boji se švábi dlouhodobě neúspěšní, vyhledejte pomoc odborné firmy. Hlodavci jsou zaručeným zdrojem chorob Dalším postrachem mohou být hlodavci, kteří rovněž přenáší nebezpečné choroby. K nejtypičtějším hlodavcům žijícím v našich obydlích patří myši a krysy. Myši vyhledávají suchá místa (půdy, šachty topení, papírové krabice), naopak krysy vnikají do domů sklepy a odtokovými trubkami. Aby se hlodavci nestali trvalými návštěvníky vaší domácnosti, dodržujte následující opatření: · nevhazujte zbytky jídla do záchodu a ani na zahradní kompost · zajistěte, popř. ucpěte všechny otvory · rozmístěte pastičky – berte ale ohled na domácí zvířata a malé děti Bleší závody raději nezkoušejte Blechy nám obvykle do domu zavleče pes nebo kočka. Jsou ale i případy, kdy si je přinesete sami od spoluobčanů, kteří na hygienu příliš nedbají. Blechy se velmi rychle množí, larvy jsou ukryty v koberci, ve škvírách v podlaze, mezi parketami, pod linoleem, v pelíšcích zvířat, ale dokážou si přelézt i do židlí, křesel, a dokonce do našich postelí. Pokud se jich nezbavíte hned v zárodku účinným vysavačem či sprejem z drogerií, ob-raťte se na specializovanou firmu, která si s blechami umí rychle poradit. Nic víc než hygiena V boji proti hmyzu a hlodavcům je nejdůležitější důkladná hygiena. Proto se snažte nejméně jedenkrát za čtrnáct dní vyhlásit v domácnosti sanitární den. Zejména se zaměřte na místa, kde se pravidelně neuklízí (odtáhněte skříňky, sporák). Jenže nestačí, když bude nablýskaný pouze váš byt. Hmyz může bez problémů přelézt i od sousedů. Důsledná hygiena by tedy měla být pravidlem pro celý obytný dům. Pokud v boji se škůdci selžou tradiční metody, přichází na řadu razantnější opatření- chemie. Nezapomeňte, že neodborné používání chemických prostředků se vám může vymstít, protože tyto látky obsahují ve většině případů nervové jedy! Může se stát, že se ve vaší domácnosti objeví i některý z méně častých druhů hmyzu. Pak se raději vždy obraťte bez váhání na odborníky, aby vám z nepříjemné situace dostali co nejrychleji. Kolik stojí likvidace hmyzu · spreje na hmyz 60-150 Kč · přípravky proti mravencům 80-120 Kč · lapač molů 70-100 Kč · odborná dezinsekce jednoho bytu 1 000 Kč (při více jak 5-ti bytech současně) · odborná dezinsekce rodinného domu - individuální cena v závislosti na obytné ploše domu

Na vysokoškolských kolejích řádí štěnice

Zdroj: MF Dnes – redakčně kráceno Některé studentské koleje v hlavním městě se potýkají se štěnicemi. Na koleji Blanice, kde bydlí studenti Vysoké školy ekonomické, musely být přechodně uzavřeny a vyčištěny čtyři pokoje. Není však vyloučené, že štěnice přebývají i v dalších místnostech. Na Blanici žijí stovky vysokoškolských studentů, málokdo z nich se zatím se štěnicemi na koleji osobně setkal. Většina však o malých parazitech ví. "Slyšel jsem, že štěnice se drží za tapetami, protože ty tapety jsou dost staré a štěnicím se tam daří," řekl Martin Stöhr, který na Blanici bydlí. Sám žádný problém s nevítanými hosty neměl. O štěnicích se dozvěděl od kamarádů a také z plakátu, který vybízel studenty, aby si své pokoje zkontrolovali. "Spolubydlící našla v pokoji nějakého divného brouka a ukázala ho dole na vrátnici. Pak nám řekli, že je to štěnice a že se musíme vystěhovat," vylíčila své zážitky Lenka Machová, studentka Vysoké školy ekonomické.

Studentky musely spát ve studovně

Na Blanici je teprve prvním rokem a už ví, že bydlení na koleji má své nedostatky. "Minulý týden v úterý jsme museli spát ve studovně, zatímco v našem pokoji probíhala dezinsekce. Věci jsme měli v pytlích na balkoně, aby zmrzly," popsala. Většina mladých lidí z Blanice si však ze štěnic hlavu nedělá a myslí si, že situace je pod kontrolou. To ovšem popírají studentky z druhého patra, které se kvůli štěnicím musely vystěhovat. "Pokojů, kde jsou štěnice, je zřejmě víc. Málokdo to ale hlásí, protože se nechce vystěhovat," tvrdí Lenka. Její spolubydlící Zuzana Kühnová Lenčina slova potvrzuje: "Pravděpodobně jsou tady ty štěnice pořád. Bojíme se, že se do našeho pokoje za čas vrátí."

Štěnice jsou stále odolnější

Podle vedoucí koleje Radmily Kopáčkové se podobné případy začaly v Praze objevovat až v poslední době. "Až do loňského roku jsme u nás nic takového nezažili," řekla s tím, že tento obtížný hmyz znepříjemňuje život studentům i na jiných pražských kolejích. V pražských vysokoškolských kolejích se se štěnicemi setkávají deratizační firmy dvakrát či třikrát ročně. K jejich hubení používají postřiky a dýmovnice. Aby byla dezinsekce účinná, měla by být několikrát opakována. Dle deratizačních firem jsou zvlášť v poslední době totiž štěnice proti přípravkům mnohem odolnější než dříve.

Krysa versus potkan

Zdroje: Kapesní atlas savců SPN, Světem zvířat Albatros) Po všechny lidské generace vyvolávaly jednotlivé živočišné druhy v člověku různé pocity. Kdo nikdy neobdivoval zpěv kosa, nestál s respektem před lví klecí nebo mu nebyl sympatický medvěd pro svou zdánlivou dobrosrdečnost? A kdo z nás se neotřásl odporem při spatření malého zvířátka pobíhajícího kolem popelnic nebo vylézajícího z kanalizace? Ano, mám na mysli potkana, zvířátko evokující v nás pocit odporu a hnusu. Málo kdo už však ví, že potkan není náš původní živočišný druh. Druh, který vytlačil svého příbuzného, krysu obecnou. Válka mezi původní krysou a potkanem vypukla v Čechách v sedmnáctém století. Byl to boj na život a na smrt. Boj vzájemně se nenávidících protivníků, kdy domácí krysa obecná neměla šanci zvítězit.

Přibližme si oba aktéry tohoto nerovného boje

Potkan

Potkan (Rattus norvegicus) pochází původně z východní Asie, kde jeho životním prostředím byly a jsou rákosím porostlé břehy řek a jezer. V těchto lokalitách daleko od lidských sídel žijí potkani dodnes. S rozvojem námořní dopravy se začal potkan rozšiřovat po celém světě a začal se přibližovat člověku, který mu vytvořil "příznivé" životní podmínky. Ještě v osmnáctém století se v mnoha evropských zemích vůbec nevyskytoval. Na lodích se dostal do evropských přístavů, odtud po lanech na pevninu a začala jeho invaze. Pozemní dopravou se dostal tam,kde dosud nikdy nežil. Tímto způsobem se objevil roku 1732 v Anglii a v roce 1775 v Severní Americe. Svou úžasnou rozmnožovací schopností zaplavil každé místo, kde se objevil. A svou agresivitou vytlačil původní krysu obecnou, která jak si dále řekneme by nám měla být poněkud sympatičtější. Potkan je o něco větší než krysa. Tělo má dlouhé 21-27 cm a lysý šupinatý ocas měří 17-23 cm. Váží od 270 do 520 g. Rozmnožuje se v podstatě během celého roku. Po dvaadvaceti až čtyřiadvaceti dnech březosti rodí samice až deset i více mláďat, která již v prvním roce svého života mohou mít mladé. V přírodě se potkan dožívá 3-4 let. Od krysy se liší hnědým zbarvením,tupějším čenichem, kratším ocasem a menšími ušními boltci, které při překlopení nedosáhnou k oku. Čím se však liší především je způsob života. Bažiny se u nás příliš nevyskytují a tak se potkan nastěhoval do stok a kanálů, kde mu člověk svou benevolencí (vylévání zbytků potravin do WC atd.) vytvořil optimální podmínky k životu. Způsobem života v kanálech, sklepích a smetištích ovšem způsobuje člověku vážné starosti. Neškodí jen tím,že sežere na co přijde,ale je i známým přenašečem řady nebezpečných chorob. Jednou z nich je například trichinóza, kterou způsobuje svalovec. V řadě subtropických a tropických zemí je přenašečem morové nákazy.

Krysa obecná

Druhým zástupcem živočišné říše o kterém je tu řeč je krysa obecná. Krysa obecná (Rattus rattus) je náš původní druh často zaměňovaný pro svou podobnost právě s potkanem. To,čemu lidé říkají krysa,bývá většinou potkan. Na rozdíl od potkana nežije krysa v tak špinavém prostředí. Našli bychom ji především na půdách, sýpkách a stodolách. Co se týče jídla je mnohem vybíravější. S oblibou žere ovoce. Krysa je o něco menší než potkan. Měří 16-24 cm a šupinatý ocas 18-25 cm. Váha se pohybuje od 145 do 215 g. Stejně jako potkan se rozmnožuje téměř během celého roku. Po dvaceti až čtyřiadvaceti dnech březosti rodí samice šest až deset mláďat.Během roku může dát samice život 3 až 6 pokolením. Od potkana se liší především tmavším zbarvením (dočerna), delším ocasem, protáhlejším čumákem a většími ušními boltci, které při překlopení překryjí oko. Zmínil jsem se již o boji mezi potkanem a krysou. V knize "Světem zvířat" od Dr .Hanzáka se píše: "Pokud jde o Čechy,uvádí se,že už roku 1871 je tu krysa úplně vyhubena. Jako příčinu možno v prvé řadě označit postupné ubývání dřevěných staveb." Druhou příčinou je zatlačení krys silnějšími a dravějšími potkany.

Na závěr.

Bílé krysy", kterých se používá v laboratořích, jsou albíni potkanů. Sám jsem jednou choval samici laboratorního potkana, která mě stále a stále překvapovala svou inteligencí. Slyšela na jméno a na zavolání vylezla z terária, sešplhala po dřevěném krytu topení .Po nohou mi vylezla až na rameno a začala mi "čistit" ušní lalůček. Kancelář měla "napachovanou". Mohl jsem nechat dveře na chodbu otevřené. Přiběhla na práh, sedla si a pozorovala dění na chodbě. Dál nešla. Dokonce byla schopna rozeznat jednotlivé návštěvníky a například kolegy poznala podle toho jak byla kterým "sympatická". Těm co k ní cítili odpor (což vycítila) vždy něco zlomyslného provedla. Jednomu překousala tkaničky na botách, zatím co bezstarostně popíjel kávu. Druhému vlezla do aktovky a "označkovala" spisy,které měl předložit na poradě. Těm "sympatickým" neprovedla nikdy nic. Největší zážitek a pro mě utrpení byl,když jsem musel kvůli práci v kanceláři nocovat. Asi po desáté hodině proběhla pod dekou od mých nohou k hlavě a "uložila" se ke spánku pod mým nosem. Musel jsem ji v teráriu přiklopit, aby se nedostala ven a já se vyspal. Tři dny pak se mnou "nekomunikovala". V těchto optimálních podmínkách se dožila vyjímečných pěti let, kdy uhynula věkem jako "krysí" babička. Nezávidím firmám zabývajícím se deratizací problémy, které mají při hubení tohoto inteligentního, bohužel nepříjemného společníka člověka. Ale to už by byl námět na další článek.

Útočí na nás vražedná leptospiróza!

Zdroj: Blesk

Přemnožili se potkani. Nemocných je třikrát více než vloni. Útočí na nás vražedná leptospiróza!

Vážná infekce útočí na Čechy! Leptospirózou letos onemocnělo téměř třikrát víc lidí než za stejné období loňského roku. A dokonce už i zabíjela! Jeden muž (53) zemřel. Nemoc se na člověka přenáší močí potkanů a hrabošů. A ti se u nás letos přemnožili! "Bakterie leptospiry se do těla dostávají požitím potravy a nápojů znečištěných močí hlodavců, a to i zaschlou. Do těla vnikají i drobnými rankami na kůži nebo oční spojivkou," uvádí lékař Jan Kadleček. Nemoc tak můžete dostat třeba při práci na zazimování zahrad. Stačí se jen drobně poranit. Nebo si třeba koupit nápoj v plechu, který byl uložen ve skladu, kde se to hemží potkany. Navíc jak nyní ukazují kontroly potravinářských inspektorů, hlodavci běhají přímo i v regálech některých supermarketů... "K září bylo hlášeno devatenáct případů. Což je výrazně víc než bylo loni, kdy onemocnělo jen sedm lidí," říká Čestmír Beneš ze Státního zdravotního ústavu. A důvod proč leptospiróza útočí zrovna těď? Myši a potkani jsou nyní v republice přemnoženi a deratizace se neprovádí účinně! Například Kladno muselo tento týden přijmout novou vyhlášku, podle které se hlodavci mohou hubit hned. Dvakrát ročně to už nestačilo! Leptospiróza se projeví z ničeho nic vysokou horečkou, bolestí břicha, hlavy a křečemi lýtek. "Zabírají na ni běžné léky, například penicilin, a nemocní se často vyléčí. Mohou se ale objevit komplikace a při nich dochází k úmrtím," vysvětluje Kadleček.

Podnájemník jménem Farao

Zdroj: National Geographic Pustila jsem si počítač a začala v klidu snídat. Ranní káva (bez ní bych nefungovala celý den) voněla na stolku a já pomalu ukusovala pořádný krajíc chleba... Proklikávala jsem se maily, občas se protáhla, lokla kávy, zakousla se do chleba. Zírala jsem ospalýma očima na monitor, když jsem zaznamenala tu opožděnou informaci mého, ještě spícího mozku: Ten tvůj chleba se ale divně hýbe... Přestala jsem kousat a pohledem pomalu sjela na chléb ležící vedle mě. Fakt se hýbal ... má snídaně byla prostě v pohybu. Oči mi málem vypadly z důlků. Co to sakra je? Ten chleba se ale vlní... Žaludek se mi zhoupl ve chvíli poznání. Mravenci, desítky mravenců dělaly mému chlebu oblohu, kterou já tak spokojeně pojídala... Okamžitě (tedy skoro 🙂 ) jsem se začala pídit po nějakých informacích, ze kterých bych zjistila, jak se těchto vetřelců zbavit. Při čtení odborné literatury mi ale sklapla čelist. V plném rozsahu mi došlo, že zničit a vyhubit tyto rezaté nájezdníky nebude vůbec jednoduché. O výsledky mého studia se s vámi ale ráda podělím. I když bych vám to samozřejmě nepřála, možná některým z vás přijdou mé poznatky vhod. Faraoni jsou všežravci, potvrdí to každý, kdo měl tu čest sdílet s nimi bydlení. Pochutnají si na masu, džemu, pečivu. Bílkovinnou potravu mají však nejraději. V opatřování potravy jsou neuvěřitelně organizovaní. Najde-li některá z dělnic potravu, kterou nemůže sama unést, vezme vzorek a spěchá zpět do hnízda. Cestu přitom označí feromonovou stopou – vodítko pro další dělnice. Pokud je i pro ně potrava zajímavá, vezmou opět její část a při cestě zpět přidají k existující pachové stopě vlastní feromonovou stopu. Takže čím více dělnic se vrací zpět s potravou, tím je stopa silnější, a tím více dělnic se po ní vydá. Naopak zjistí-li dělnice, že zdroj potravy došel, přestává cestu značit, a pachová stopa tak pomalu vymizí. Jako své hnízdo používají různé štěrbiny, spáry, škvíry. (My jsme našli obrovské hnízdo v rohu místnosti, pod kobercem). Mohou však být i hluboko ve zdi, v nábytku, pod různým obložením... V podstatě se dá říci, že ohledně uhnízdění nejsou nároční, využijí každý malý prostor, a pokud se přemnoží, máte je skutečně v celém bytě. Včetně vlhkých míst, jako je koupelna. Za zmínku stojí, že svá hnízda stěhují podle zdroje potravy. Pokud jste objevili a vyhubili hnízdo, nespoléhejte na to, že už v bytě jiné nemáte. Odborníci pro úspěšné hubení doporučují tzv. opožděný efekt. Dělnice nanosí do hnízda jed, který účinkuje až po nějakém čase, a stihne se tak rozšířit mezi ostatní jedince. Díky opožděnému efektu se předejde tomu, že dělnice uhyne dříve, než-li donese ampule do hnízda. K potlačování mravenců farao se často používá methopren, který se podává v návnadách. Zastavuje vývoj nové generace larev a snižuje plodnost samiček. Starší dělnice postupně hynou a kolonie postupně zaniká. Nevýhodou je však pomalé působení. Dalším oblíbeným jedem je sulfonamid, který zastavuje buněčné dýchání zejména u svalových buněk. Zde je opět důležitý opožděný efekt. Nejúčinnější je návnady zabalit do kousku potravy, která se rozmístí po celém bytě. Jako jakési „nouzové“ řešení, než k vám zavítá deratizér, se doporučuje kypřící prášek, který je nutno rozsypat v malém množství po celém bytě, včetně všech cestiček mravenců. POZOR! Faraoni mohou mechanickou cestou přenášet až neuvěřitelných šedesát druhů mikrobů a pochopitelně mohou být přenašeči závažných infekčních onemocnění! Neotálejte proto v případě výskytu mravenců s objednáním deratizéra. Pokud máte malé děti, vězte, že pro ně je riziko nákazy obzvláště vysoké a nebezpečné! My jsme zatím náš boj ještě nevyhráli. Leč - nevzdáváme se. Čelíme těmto obtížným nájemníkům vytrvale a s vervou a věříme, že to nakonec budeme my, kdo vyvěsí vítěznou vlajku.

Chrání zákon potkany?

Zdroj: Květy – redakčně kráceno Narazit na potkany kdekoliv ve městech už není nic neobvyklého. Tyto nebezpečné přenašeče žloutenky a leptospirózy udržuje na uzdě jen pravidelná deratizace,protože jejich přemnožení může rozpoutat vlnuepidemií. V Ostrově nad Ohří na Karlovarsku však zařehtal ministerský šiml a preventivní hubení potkanů zakázal! Městská vyhláška nařizující 2xročně deratizaci není podle Ministerstva vnitra zákonná a byla pozastavena. Jak uvedla Eva Šromová z odboru pro místní správu, smí město nařídit likvidaci potkanů pouze tehdy, pokud by se přemnožili! "Tak rozsáhlé kladení nástrah může být zbytečná zátěž pro životní prostředí a potkani se můžou stát vůči jedu odolnější," obhajuje rozhodnutí ministerstva.

Potkani k soudu

"Obecně závaznou vyhlášku o deratizaci, která se má provádět dvakrát za rok, a to vždy v květnu a v listopadu, jsme přijali již v roce 2001 a každoročně k ní připojujeme dodatek," vysvětluje starosta Ostrova nad Ohří Jan Bureš. "V roce 2001 ovšem ještě existovaly okresní úřady, které vyhlášku posvětily. Po jejich zrušení vytvořilo Ministerstvo vnitra detašované pracoviště a nás kontroluje kraj. Ministerstvo zase kontroluje, jak funguje jeho detašované pracoviště. Je to jako v Kocourkově," líčí současnou situaci. "Vždyť podle stanoviska hygieniků je lepší prevence než likvidace následků, která je navíc finančně náročnější," dodává. Pozastavení městské vyhlášky však vedení města akceptovat nehodlá, protože nebyla navržena žádná náprava. "Takže pan ministr vnitra musí podat žalobu k Ústavnímu soudu," prohlašuje Jan Bureš a s lehkou ironií dodává, že než dojde na potkany, uplyne ještě hodně vody. "Na stole už musejí mít u soudu několik metrů spisů!" Možná že ani nepřehání, protože krize, jež Ústavním soudem otřásala, byla teprve nedávno řešena jmenováním nových soudců.

Šalomounské řešení

Navzdory tomu všemu však město nehodlá boj s potkany vzdát. "Jestliže chceme deratizovat, musíme přijmout novou vyhlášku," říká starosta a dokonce nám neohroženě prozrazuje šalomounské řešení: "V září přijmeme vyhlášku, která nařídí deratizaci na listopad, ale vyvěsíme ji až v říjnu, aby nám ji ministerstvo nemohlo zaregistrovat. Obecně závazná vyhláška totiž platí až od šestnáctého dne po zveřejnění. Řekněme, že začne platit šestadvacátého října. Ministerstvo vnitra pak s námi zahájí správní řízení, vyzve nás, abychom podali vysvětlení, což nějakou dobu potrvá, a mezitím už budeme deratizovat. Stará vyhláška však zůstane v platnosti, aby o ní mohl rozhodnout Ústavní soud. Počkáme si, komu dá za pravdu."

Prevence? Jak kdy

Ostrov nad Ohří není jediné město v republice, kde se k deratizaci přistupuje dvakrát ročně. Obavy, že by preventivní hubení potkanů ohrozilo životní prostředí nebo že by se potkani stali vůči jedu odolnější, jak namítá Eva Šromová, zpochybňují i deratizátoři: Požerové nástrahy třetí generace nevytvářejí u potkanů rezistenci. Ani ochutnávači, které potkani vysílají jako předvoj, nevysílají po požití žádné signály. Životní prostředí nemůžou tyto nástrahy nijak ohrozit, protože jsou pokládány pouze tam, kde se nebezpeční hlodavci vyskytují. Systémová ochrana před škůdci, zejména prevence a monitorování, navíc odpovídá normám Evropské unie.

Přemnožit? Ne!

Účinné látky obsažené v nástrahách se usazují hlodavcům v játrech a zabraňují srážlivosti krve. Za 6 až 10 dnů škůdci hynou. Úhyn je bezbolestný a hlodavci nejeví známky týrání. Mrtvolky pak pracovníci firmy sbírají a odvážejí do kafilerie. Může se samozřejmě stát, že se k nástraze dostane kočka, sežere ji, a pokud je přibližně stejné hmotnosti jako potkan, někdy uhyne. Pes nástrahu vyzvrací. Přednost má ovšem zdraví člověka a už ze zákona 258/2000 o ochraně veřejného zdraví vyplývá, že nezbytná je především prevence. Nelze nechat potkany přemnožit! V některých případech je pak nutné zastavit v podnicích provoz. Přemnožená zvířata se navíc stěhují na jiná místa; a to ani nemluvím o vysokých finančních nákladech na jejich likvidaci.

Potkaní mutanti

"Byl velký jako kočka, rezavý avyskočil na mě zklozetové mísy. Umlátila jsem ho pantoflem, ještě teď je mi z toho špatně," barvitě líčí své setkání s potkanem Marie Záleská z Prahy 8. Bydlí se dvěma malými dětmi v přízemním bytě a z potkanů má hrůzu. "Klidně se promenují u popelnic, posledně jeden panáčkoval dokonce u tramvajové zastávky plné lidí." Podle Martina Zíky se takhle krotce chovají zejména potkani, kteří požili nástrahu. To ovšem neznamená, že nedovedou být agresivní. Když je zvíře zahnáno do kouta a cítí se v ohrožení života, může vyskočit až sedmdesát centimetrů a kousnout, i když se jedná o jinak celkem plachého hlodavce. O existenci obřích mutantů, kteří se údajně objevují na různých místech republiky (rezaví a bělošedí potkani byli před časem spatřeni také v Ústí nad Labem), však deratizátoři pochybují. S laboratorními potkany, kteří jsou bílí, či s potkany chovanými jako domácí mazlíčci se divoce žijící populace nekříží. Pokud se takové zvíře mezi nimi objeví, zpravidla ho zabijí. Bílí agresivní mutanti s červenýma očima se podle francouzského deníku Le Figaro objevili v Antibes na jihu Francie. Zaplavili ulice města a vytlačují i původní potkaní populaci. Za jejich rozšíření prý můžou nezodpovědní chovatelé, kteří je vyhazují na ulici. Potkani přežívají, přizpůsobují se a vytvářejí kolonii otrlých bojovníků. I když domácí potkaní mazlíčci zakoupení v prodejnách drobného zvířectva žádné choroby nepřenášejí, podle veterináře Jeana Cocharda se ve "vyhnanství" můžou od divokých potkanů snadno nakazit a změnit se v časovanou bombu.

Vyhrají potkani?

I když strach má velké oči a lidé při popisování svých setkání s potkaními mutanty možná poněkud přehánějí, tyto tvory nelze podceňovat. Jsou inteligentní a jejich svět má pevný řád. Společensky nejlépe jsou na tom nejchytřejší alfy, nejhůř gamy, které vykonávají podřadné práce a jsou vysílány jako ochutnávači. Když potkan gama po slupnutí potravy uhyne, ostatní se jí už nedotknou. Kromě pekáren, mlékáren a mnoha dalších, zejména potravinářských provozů milují sídliště. Lákají je odpadky povalující se u popelnic, nepořádek a špína. Ani naše metropole se nemůže čistotou příliš chlubit a potkana lze potkat dokonce i v atraktivním centru města. Podle odhadů připadá jeden potkan na jednoho obyvatele, v Praze jich tedy může žít něco přes milion. Za deratizaci 10 městských částí zaplatil magistrát v minulém roce přes 2 miliony a letos bude válka s hlodavci pokračovat, protože se na některých místech naší metropole zřejmě přemnožili. A jak dopadne "válka" Ostrova na Karlovarsku s ministerskými úředníky? Jak rozhodne Ústavní soud? Budou mít navrch bojovníci za potkany, nebo ochránci zdraví obyvatel? V našem kocourkovském státě to lze předvídat jen těžko.

Jídlo v odpadcích je rájem potkanů

Zdroj: Deník Lučan Propadlá zemina u vchodu do panelového domu v žatecké Šafaříkově ulici či V Zahradách, snaha zabydlet se v domově pro seniory v Podbořanech. To jsou jen některé důsledky řádění potkanů. Jejich množení při-tom podporují sami obyvatelé. Pokud házejí do popelnic zbytky chleba či jiného jídla nebo je splachují do kanalizace, tak vyloženě zvou hlodavce k hodování. "To je hezké, ale na druhou stranu co máme s těmi zbytky dělat? Každý nemá možnost dát je někomu na krmení pro domácí zvířata," říká Jiřina Bencalíková z Javorové ulice v Žatci. Oblast odpadů je pro obce a města ztrátová, instalace speciálních nádob určených jen na potraviny je nereálná. "Na to nejsou peníze," uvedl Petr Janda, vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu v Žatci. Zbytky jídel ve směsném komunálním odpadu jsou především záležitostí větších měst a sídel s koncentrací velkých bytových či panelových domů. Není možné je spotřebovat jinak, a tak se spláchnou do záchoda nebo hodí do popelnice. "Ve vozech svážejících domácí odpad se zbytky jídel vyskytují, i když by tam správně nic dělat neměly," potvrzuje Ing. Miloslav Průša z Krásného Dvora, který má dlouholeté zkušenosti s provozem centrální Skládky Vrbička u Vroutku. V obcích jsou zase největším problémem velkoobjemové kontejnery, kam lidé hodí cokoli - zahnívající ovoce, zeleninu, ale i mrtvoly hospodářských zvířat. To vše láká chytré potkany, kteří se dokáží dostat i do míst, kde by je člověk nečekal. Navíc si vyhrabávají v podzemí tunely, které se čas od času propadnou spontánně, případně při výstavbě inženýrských sítí. V žatecké ulici V Zahradách vědí o hrabání hlodavců své. "Byly tady od nich díry, ale už je to zasypané. Naštěstí, protože ta zvířata nemůžu ani vidět. Ve sklepě našeho paneláku teď máme nasypané návnady, i tam jsem jednou viděla potkana proběhnout," podotkla Jaroslava Zdráhalová. Největší obec v okrese Louny, Kryry, musela přistoupit k deratizaci právě proto, že se u kontejnerů objevilo vysypané jídlo. "Zákrok jsme podnikli v součinnosti se Severočeskými vodovody a kanalizacemi, které se postaraly o pokládku v kanálech, jinak by to nemělo efekt," potvrdil včera kryrský starosta Miroslav Brda. Letos potkani přidělali pořádné starosti v podbořanském domě s pečovatelskou službou na sídlišti Míru. Dostali se až do budovy, kde si dokonce dělali hnízda. Zásah proti nim nebyl jednoduchý. Proti potkanům musí některé obce a města bojovat, třeba Žizelice takový problém neznají. Kryry ročně přijde pokládka návnad proti hlodavcům na 20 až 30 tisíc korun, v Podbořanech na 70 tisíc korun, Žatec i na 100 tisíc. "Ale ve srovnání s řadou jiných měst jsme na tom s množstvím potkanů ještě hodně dobře. Je to díky tomu, že od roku 1995 soustavně provádíme deratizace - buď lokální, nebo plošné," dodal P. Janda. Nejjistější prevencí je zbytky nevyhazovat. "My je necháme skrmit u sousedů, třeba chleba spotřebuje náš vlčák," potvrzuje Jana Fürstová z Kryr. Instalaci zvláštních nádob po ulicích obcí a měst lze očekávat asi jen těžko. Podle Martina Jelínka, ekologa podbořanské radnice, jsou v zemích západní Evropy kontejnery na biologický odpad, do nichž se ukládá mimo jiné i jídlo. Je to ale otázka výchovy obyvatel, aby se vůbec naučili separovat, a teprve pak je přimět, aby stejně postupovali s potravinami, dodal ekolog. "Musejí se o to postarat přímo na obecních a městských úřadech - neustále lidi nabádat, aby jídlo nevyhazovali," uzavřel M. Průša.

V boji s potkany musí město střídat jedy

Zdroj: Deník Lučan Žatec - Potkani jsou obtížní hlodavci, kteří páchají škody a přenášejí nebezpečné choroby. Ale jsou to také obdivuhodně inteligentí živočichové. Právě proto se nyní v Žatci vyskytují návnady s jedem, který je odlišný od látky, podávané při předchozí deratizaci. "Potkani mají takzvanou populační paměť. Jsou díky tomu schopní poznat, že tenhle zápach už znají a že tehdy byl nebezpečný. Takže se návnadě vyhnou," uvedl Petr Janda, vedoucí odboru životního prostředí. Nynější preventivní ohnisková deratizace skončila v úvodu tohoto týdne. Po městě, na povrchu, i v sítích v podzemí, se objevilo 1 200 návnad. Jsou na místech vytipovaných odborníkem z krajské hygienické stanice. Pokládka jedů v minulých dnech je první etapou, druhá proběhne na podzim, kdy půjde o 1 450 nástrah. Ty jsou sestavené z jedu a zrní. Městský úřad ujišťuje, že mrtví potkani se nebudou válet v ulicích. Jed způsobí zvířeti nevolnost a vnitřní krvácení, takže by si podle svého pudu měl zalézt někam do ústraní, kde uhyne. U pokládek se dělá následná kontrola, takže kde už byla návnada hlodavci sežrána, dosypali další dávku. Potkani mají vysokou reprodukční schopnost, proto je možné jejich stavy jen udržovat na přijatelné úrovni. "Nikdy je nevyhubíme," je přesvědčen Martin Jelínek, ekolog podbořanské radnice.

Na Vsetín útočí potkani

Zdroj: Lidové noviny Za zvýšení počtu hlodavců v ulicích může podle hygieniků i rekonstrukce kanalizace VSETÍN, VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ S nečekanými problémy spojenými s čištěním řeky Bečvy se potýká valašské město Vsetín. Lidé se více než kdy dříve začali obávat potkanů. Pobočka zlínské krajské hygienické stanice ve Vsetíně evidovala v minulých měsících oproti minulosti až pětinásobný počet stížností vsetínských občanů, že se v jejich blízkosti objevil právě potkan. Někteří lidé si podle hygieniků dokonce stěžovali, že potkani se objevili i ve vyšších patrech panelových domů na vsetínských sídlištích. Odborníci si myslí, že tolik potkanů ve Vsetíně nevyvolalo pouze klasické občasné přemnožení těchto hlodavců. Podle Přemysla Barana z oddělení komunální hygieny vsetínské stanice je důvodem přemnožení hlodavců velkoplošná rekonstrukce městských kanalizačních sítí, která se vloni v létě ve Vsetíně prováděla v rámci akce Čistá Bečva. Tento rozsáhlý ekologický projekt má vyřešit problematiku čištění odpadních vod v patnácti městech a obcích na Zlínsku. Stojí přes miliardu korun a ze sedmdesáti procent ho financuje Evropská unie. Počítá se stavbou a rekonstrukcí čističek i kanalizací u toku Bečvy. Podle názoru vsetínských hygieniků právě kvůli výměně městské kanalizace vyplašení potkani ze svých tradičních skrýší utekli, a jsou tak lidem mnohem více na očích. Podle Jiřího Treznera, vedoucího odboru životního prostředí vsetínské radnice, však za tak častým výskytem potkanů ve městě nemusí být pouze rozsáhlá výměna kanalizace. Je totiž možné, že potkani se mají ve Vsetíně jednoduše dobře. "Tím, že lidé vyhazují zbytky jídel do záchodů, chystají potkanům přímo švédské stoly," varuje Trezner. Vsetínská radnice se rozhodla s problémem potkanů vypořádat rázně. Na konci měsíce března plánuje ohromnou plošnou deratizaci. První vlny se má zúčastnit co možná nejvíce majitelů nemovitostí a objektů, ve kterých se mohou potkani skrývat. Ti z majitelů, kteří se deratizace nezúčastní, se podle Jiřího Treznera vystavují riziku, že se hlodavci začnou stahovat právě k nim. Hygienici poukazují, že plošná deratizace je v boji proti potkanům nejúčinnější. Zatímco při místní deratizaci se úmrtnost hlodavců pohybuje kolem třiceti procent, při plošné se může vyšplhat až k šedesáti procentům. Podle statistik připadá na každého obyvatele velkého města až pět potkanů, každý majitel nemovitosti musí se zákona provádět deratizaci minimálně jednou ročně. Nečekaný problém s potkany na toku čištěné Bečvy trápí pouze vsetínské. V nedalekém Valašském Meziříčí zatím stížnosti na zvýšený počet hlodavců nemají. Podle mluvčího města Josefa Beneše probíhá hubení hlodavců v městských objektech většinou dvakrát za rok. "Deratizace dvakrát do roka se nám vyplácí. Problémy s potkany nemáme. Jen před dvěma lety jsme měli problém v jedné třídě s mravenci. Stačil však jeden postřik a bylo vše v pořádku," potvrzuje Benešova slova ředitel valašskomeziříčské školy Křižná Tomáš Najman.

Podzimní etapa deratizace v Pardubicích nestačila

Zdroj: ČIA Občané by měli likvidovat veškerý živočišný a rostlinný odpad neškodným způsobem, aby se potkanům ve městě jednoduše přestalo dařit PARDUBICE (ČIA) - Podzimní celoplošné hubení hlodavců na území města Pardubic sice bylo vyhodnoceno jako úspěšné, avšak vzhledem ke zvýšenému výskytu v některých lokalitách se musí deratizace na jaře opakovat. ČIA to potvrdil Jaroslav Jonáš z Magistrátu města Pardubic. Podle Jiřího Tupce z odboru životního prostředí magistrátu se další pokládání otrávených návnad pro hlodavce uskuteční téměř na celém území města. "Je to nutné zejména proto, že do nádob na odpadky a do prostoru jejich stání, stejně jako na veřejné plochy a do kanalizační sítě se neustále dostává velké množství potravy," řekl Tupec. Dodal, že by občané měli likvidovat veškerý živočišný a rostlinný odpad neškodným způsobem, "aby se potkanům ve městě jednoduše přestalo dařit".Průběh deratizace je v Pardubicích řešen vyhláškou města, která přesně stanoví harmonogram prací i lokality, ve kterých se v daných termínech provádí. Zároveň je povinná pro všechny právnické a fyzické osoby - podnikatele, kteří mohou být za její neprovedení sankcionováni.

Jaké má obec povinnosti a práva v případě deratizace?

Moderní obec – redakčně kráceno Jako jakákoliv jiná právnická osoba obec vlastní majetek, například budovu, v níž sídlí obecní úřad, vodovod, kanalizaci. Má tedy stejné povinnosti jako ostatní právnické osoby a majitelé nemovitostí. I pro ni tak platí povinnost soustavně provádět běžnou deratizaci a zajišťovat speciální deratizaci podle potřeby. Obec na rozdíl od ostatních právnických osob má právo vydávat právní předpisy. Podle § 96 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví může obecně závaznou vyhláškou nařídit pro území obce nebo jeho část speciální ochrannou deratizaci k ochraně zdraví před vznikem a šířením infekčních onemocnění. Pokud jde o speciální ochrannou deratizaci, jakým způsobem ji musí obec zajistit? Obec tak činí podle potřeby prostřednictvím podnikatelů oprávněných k této odborné činnosti stejně, jako tak činí ostatní osoby. Tato deratizace není zaměřená na prevenci, ale na likvidaci původců a přenašečů infekčních onemocnění a na likvidaci zvýšeného výskytu škodlivých epidemiologicky významných hlodavců. Povinnost obce a každého provozovatele ji zajišťovat, nikoli však provádět, je dána zákonem a jednotlivě ji nařídit může pouze krajská hygienická stanice. Jestliže se v budově či provozovně vyskytnou hlodavci, žádný vlastník či provozovatel nesmí čekat na schválení obecně závazné vyhlášky zastupitelstvem a teprve potom zajišťovat speciální ochrannou deratizaci. Musí zajistit jejich likvidaci ihned. Dozor nad dodržováním zákonné povinnosti zajišťovat speciální ochrannou deratizaci vykonává krajská hygienická stanice. Co je tedy obec oprávněna nařídit? Na základě zákona obec nařizuje plošnou speciální ochrannou deratizaci, tj. na území celé obce nebo v části obce. Jde nejčastěji o likvidaci hlodavců vyskytujících se v takovém množství, které je možné a nutné likvidovat plošně ve všech budovách a provozovnách na území obce, nikoliv jednotlivě.

Městští přivandrovalci - silnější, agresivnější a méně náročný potkan vytlačil krysu, kterou už takřka nepotkáme.

Zdroj: Wikipedia, Enviweb – redakčně kráceno Znáte městské přivandrovalce? Nemám na mysli ta politováníhodná individua, která ztratila práci, domov i lidskou důstojnost, ale naše souputníky na Zemi, ptáky a zvířata. Doprovázejí lidi v jejich sídlech od nepaměti. A jejich příběhy jsou většinou velice zajímavé. Nejvíce opovrhovaným je asi potkan (Rattus norvegicus). Mnozí si jej pletou s krysou (Rattus rattus). Ano, ve středověku jsme v Evropě měli krysy. Námořní doprava nám ale z Asie přivezla potkany, kteří tam žili a stále žijí na polích a rýžovištích. Však je dodnes čínští rolníci chytají a dodávají i do luxusních restaurací. Pečený potkánek je prý delikatesa. Konec konců, živí se stejně jako náš zajíc, tak co! Jsou chlupatí, hlodáky mají stejné, liší se jen trochu ocáskem. Silnější, agresivnější a méně náročný potkan vytlačil krysu, kterou už takřka nepotkáme. Ta je mnohem delikátnější, vyžaduje suché a čisté prostředí, a tak ji už jen vzácně potkáme někde na sýpce. Také bílé laboratorní "krysy" jsou potkani. Takže prosím, už více se neplést. Mnohem decentnějšími přivandrovalci jsou ptáci. Vynechám vrabčáky a kosy, zmíním se jen o holubech, hrdličkách, strakách a sojkách. Měštští holubi jsou zdivočelí holubi domácí, kteří zase pocházejí z holuba skalního (Columba livia). Zdivočelí holubi se svým zjevem opět vrátili k holubovi skalnímu, který žije ve velkých hejnech na skalách, a proto mu městské prostředí se svými střechami a půdami plně vyhovuje. Navíc zde takřka nemá nepřátele. Rozmazlené ušlechtilé kočky už neumějí lovit, kun a tchořů je v centrech měst pomálu a sem tam vysazený raroh s holuby nic nezmůže. A tak památkáři a starostové mnohdy nevědí, co se s holoubky počít. V městských parcích si ale můžeme všimnout odlišného holuba. Je robustnější a na krku má nápadný bílý límeček. Za letu na něm kromě límce září i bílé pruhy na křídlech. Je to holub hřivnáč (Columba palumbus), ještě před pár desítkami let výhradně obyvatel lesů, a pěkně plachý. Nyní si už zvykl i na městské parky a je docela oprsklý. Klidně si zobe 15 kroků od vás. Hnízdo si staví na stromech, je to jen taková řídká hromádka chrastí, člověk se až diví, že se v ní vajíčka vůbec udrží. Hřivnáči žijí v párech, v parcích, a proto nejsou žádným problémem. Příbuzné holubům jsou hrdličky. U nás žije naše domácí hrdlička divoká (Streptopelia turtur), to je docela barevný, ale plachý lesní pták a málokdo ji zná. Běžná hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) se k nám zatoulala z Balkánu již ve 20. letech minulého století. Proč se vydala na vandr, ornitologové nevědí. Známe ještě hrdličku chechtavou (Streptopelia roseogrisea), s níž si spojujeme známé "cukrú, cukrú", její zpěv ale slyšíme pouze u chovatelů. Hrdličky také žijí a hnízdí v parcích, mnoho problémů nedělají.

Potkani děsí majitele sklepů

Zdroj: Karlovarské noviny – redakčně kráceno Karlovarsko - Marie Zapletalová z Východní ulice v Karlových Varech se bojí chodit do sklepa, ve kterém má uskladněné brambory. "Bojím se potkanů. Každou chvilku se tam objeví. Tuhle na mě vybafl přímo za sklenicemi se zavařeninami," stěžuje si důchodkyně. Podobné problémy mají i obyvatelé rodinných domů v Lipové ulici. A to i přes to, že poctivě platí preventivní deratizaci přinejmenším dvakrát ročně. Dle konstatování odborných deratizačních firem to není to chyba technologická, ale problém spočívá v tom, že se hlodavci plošně nehubí v městské kanalizační síti. Tam by se měla deratizace provádět stejně jako všude jinde ve městě. "Přestože patří Karlovy Vary a Ostrov mezi vzorná města, kde soukromníci i firmy nechávají poctivě hubit hlodavce, situaci zhoršuje výskyt potkanů v kanalizační síti. Nemám sice přímo přístup do kanalizace, ale zvýšený výskyt hlodavců poznáme například podle stavu kanalizačních vpustí. Tam si potkani budují nory a podobně," vysvětluje majitel jedné DDD firmy. Kanalizační síť v Karlových Varech spravuje akciová společnost Vodárny a kanalizace. Ze zákona je zde tedy povinna zajistit i odpovídající likvidaci hlodavců. "V našich vodárenských objektech preventicní pravidelnou deratizaci zajišťujeme. Pokud jde o kanalizační síť, do té jedy na hubení hlodavců prostě nepatří. Proto také nemůžeme provádět běžně plošnou deratizaci. Řady souvisí se životním prostředím a to by mohlo plošné používání jedů poškodit," argumentuje ředitel VaK Karlovy Vary Antonín Jágl. Plošné hubení hlodavců prý VaK provádí pouze výjimečně po dohodě a ve spolupráci s obcemi. "Myslím si, že tato spolupráce funguje, a že jsme si s představiteli radnic ujasnili, že podstatnější je zamezit populaci potkanů z kanalizace dostat se ven. Hlodavce z kanálů nikdy nejde beze zbytku zlikvidovat a je důležité například zabránit spojení do topných kanálů, uklízet sklepy a podobně," říká ředitel Jágl. Deratizátoři však trvají na svém. Ti poctiví na to doplácejí. Nechají si za peníze zlikvidovat ve svých objektech hlodavce, kteří se však mohou vzápětí objevit právě z neošetřené kanalizace. Podle starosty Ostrova Jana Bureše lze za nedodržování povinnosti pravidelné deratizace správce kanalizační sítě i majitele objektů postihnout pokutou. "Jestliže se někde objeví větší počet potkanů, musí po výzvě majitelé objektů předložit doklady o provedené deratizaci," dodal starosta Bureš.

Patologické sbírání odpadků

Zdroj: Český rozhlas - Michaela Vetešková Člověku, který hromadí odpadky ve svém bytě, lékaři říkají "sběratel". A nesouvisí to s označením lidí, kteří sbírají třeba známky, umělecké předměty nebo starodávné mince. Souvisí to s jevem, kdy člověk sbírá vše a není schopen uvědomit si, že tyto odpadku už ztratily svou cenu. Člověk, který z popelnic vybírá odpad všeho druhu, odnáší do svého domova, tam jej pečlivě očistí, urovná do igelitových tašek či předem připravených krabic a tváří se, že je to jeho nový majetek, trpí psychopatologickou poruchou. Nevysvětlíte mu, že to nemá dělat. Řekla nám to doktorka psychiatrie Tamara Tošnerová z Fakultní nemocnice na Vinohradech. Zdůrazňuje, že diagnóza není jednoznačná. Tošnerová: To bychom brali jako přídavek k jiné chorobě, tedy duševní chorobě spojené třeba se sbíráním odpadků. Můžeme hovořit o patologii, považovat i za spojenou odchylku s osobnostní poruchou. S přibývajícím věkem se příznaky často stupňují. Přestože jde o nemoc, takový pacient si nepřipustí, že se musí léčit, ohradí se nazvete-li ho bláznem a rozhodnete se v hromadění odpadků mu bránit. Tošnerová: Postižený se cítí zdráv, bývá tady výrazná nekritičnost, spíše to vadí okolí než tomu samotnému člověku. Ze své praxe doktorka Tošnerová ví, že do ambulance přicházejí více nešťastní příbuzní takto postiženého, kteří s ním v bytě nemohou žít, protože je odpadem vytěsňuje. Tošnerová: Vytěsňuje někdy i sám sebe, tito lidé často žijí sami a odpadky ho tlačí až na ulici, nemá třeba už ani postel na spaní. Příjmou myšlenku, že tak je to správné a nikomu to nevadí. Ale vadí to rodině, okolí. http://www.rozhlas.cz/izurnal/porazdr/_zprava/237933

Dezinfekce užitné vody ve studni

Zdroj: Český rozhlas Vlasta Valentová Dalo se celkem čekat, že s příchodem tepla a jarního deště letošní mimořádná nadílka sněhu způsobí záplavy. Podle posledních zpráv už se na mnoha místech dostala voda do domů, zejména sklepů a přízemních částí. A tak se v dnešním tématu dne zabýváme tím, co v takových případech, kdy nám voda zasáhla studny nebo zařízení domácnosti, nejlépe dělat. První, o co bychom se měli zajímat, je voda. Samozřejmě nezávadná voda. Pokud máte u vás veřejný vodovod, je to snadné. O kvalitu vody se stará jeho provozovatel. V případě vlastní studny, už může být situace horší. Přestože máte její nadzemní část před deštěm a nečistotami dobře izolovanou, znečištěná voda si může najít jinou cestu. Mnoho studní u nás sbírá mělkou podpovrchovou vodu a může se tedy při záplavách zvýšit o takovou, která velkým zemním filtrem neprošla. Co tedy dělat. Jakmile záplavová voda opadne, prvním krokem by mělo být odčerpání veškeré vody ze studny. Radí František Kožíšek z pražského Státního zdravotního ústavu. Kožíšek: Po nějaké době, až nateče voda nová, tak je určitě nutné ji vydezinfikovat. Pokud i pak je nějakým způsobem závadná, je potřeba čištění opakovat. Doktor Kožíšek ale radí, hlavně nespěchat. Zejména nespěchat s rozborem vody. Kožíšek: Je to předčasné a díky vyšší hladině spodní vody, tak by byly zkreslené výsledky. Vhodné je počkat několik týdnů. Každý z nás určitě někdy zažil, jak je těžké obejít se v domácnosti nějaký čas bez vody. Dá se tedy v době, kdy čekáme na výsledky hygienického rozboru spolehnout na to, že po odčerpání a dezinfekci už můžeme vodu z takové studny bez obav používat? Kožíšek: Pokud nevykazuje voda nějaké změny a studna byla dezinfikována, použil bych jí bez obav. Jestliže dezinfekce nelze provést doporučuji vodu převařit, protože pak už by nemělo žádné riziko hrozit. Jaká desinfekce je na znečištěnou vodu ve studni vhodná? Kožíšek: Ve většině případů lze použít chlornan sodný, podle návodu se dávkuje příslušné množství, nechá nějakou dobu působit. Pak se ještě část vody odčerpá a mělo by to stačit. Objem vody ve studni se spočítá pomocí hloubky vodního sloupce násobeného šířkou studny. Pokud ale máte v rodině děti, zejména v kojeneckém věku, je samozřejmě lepší po určité přechodné období používat raději vodu balenou. http://www.rozhlas.cz/izurnal/poradrada/_zprava/235071

Hubení potkanů a myší

Zdroj: Radiožurnál, Moderátor: Vladimír Kroc, Relace: O všem s vámi. Moderátor (Vladimír Kroc): Možná také žijí ve vašem domě nebo okolí a vy se marně snažíte jich zbavit. Řeč je o myších, potkanech a dalších hlodavcích, kteří mohou pořádně znepříjemnit život. Co na ně platí, se budeme snažit zjistit v dnešní besedě. Hostem je doktorka Jaroslava Zelenková z úseku desinfekce, dezinsekce a deratizace Hygienické stanice hlavního města Prahy. Pojďme se na úvod vysvětlit ty pojmy, jaký je mezi nimi rozdíl. Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Desinfekce je likvidace mikroorganismů, ať jsou to viry, kvasnice, bakterie a tak dále. Dezinsekce je hubení obtížných členovců, tedy hmyzu a deratizace je hubení hlodavců, kam patří jak potkan, krysa, myš. Moderátor (Vladimír Kroc): Tomu bychom se mohli věnovat. Které ty hlodavce bychom mohli asi tak nejspíš potkat ve městě v domech, v ulicích, v kanalizaci? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Když se přemnoží v kanalizační síti, tak byste určitě mohl potkat potkana a v domácnostech ve sklepích byste spíš našel myš. Moderátor (Vladimír Kroc): Dá se říci, který z těch hlodavců je nejnebezpečnější pro lidské zdraví? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Myslím si, že bychom se měli nějak vyhnout všem, že bychom je měli nechat žít tam, kde patří a žit ten svůj život. protože oni nejenom přenášejí různá onemocnění, ale ti paraziti, kteří na nich parazitují, mohou přenášet další onemocnění. Je to dvousečná zbraň. Moderátor (Vladimír Kroc): Mohli bychom si říct příklad těch onemocnění, které nejčastěji přenášejí? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Potkan či krysa mohou být rezervoárem leptospiróz, to je známá Weilova nemoc, která může končit i smrtelně, pokud není včas rozpoznaná. Moderátor (Vladimír Kroc): Čím se projevuje? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: To je onemocnění, které má přízvisko lidové Weilova žloutenka, ale nakonec končí selháním ledvin, jater a když je to orgánové postižení, tak končí i smrtelně. Moderátor (Vladimír Kroc): A jiný příklad nemoci? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Salmonelózy, onemocnění z krysího kousnutí, tularémie, krysí skvrnivky a spousta dalších. Pak ta myš samozřejmě taky může být rezervoárem leptospiróz všeho druhu a pak těch střevních, tedy salmonelóz. Takže je z čeho si vybírat, opravdu. Moderátor (Vladimír Kroc): Obyvatelé měst se musejí prostě smířit s tím, že spolubydlící budou a jsou krysy a potkani a myši. Ale máme třeba přehled o tom, kde se případně přemnožují? Jak to vypadá u nás v Česku? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Občané jsou natolik aktivní, že nemají tyto hlodavce rádi a hlásí je na hygienických stanicích nebo na odborných firmách. A tak právě na základě monitorování máme přehled kde se co vyskytuje a tomu pak říkáme zvýšení výskyt hlodavců na určitém území. Moderátor (Vladimír Kroc): On to dokonce myslím reguluje zákon dokonce. Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Zákon o ochraně veřejného zdraví číslo 200 z roku 2000 nařizuje každému, aby prováděl v rámci úklidu a různých technologických opatření jak desinfekci, tak dezinsekci, tak deratizaci. Takže všichni máme tu povinnost udržovat pořádek, odpady likvidovat včas a tím vlastně preventivně zabraňujeme možnosti zahnízdění nebo nabídky potravy pro tyto hlodavce. Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste z pražské hygienické stanice, jak je na tom v současné době naše hlavní město? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: V Praze se snažíme už několik let, od roku 1987, systematicky hlídat to, aby se deratizace prováděla. To znamená, že Magistrát uvolňuje peníze na tyto akce, ať už jsou celoplošné nebo jen v těch ohniscích toho většího výskytu. Ale pořád je to v rámci preventivních opatření. Moderátor (Vladimír Kroc): Jak je to s tou deratizací? Platí na potkany třeba ta plošná, nebo jsou spíše účinné ty nástrahy v domech? Jak se postupuje? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Plošná deratizace je vlastně vypsána nebo se provádí tehdy, když už je to přemnožení velké. To znamená, že nemůžeme jednotlivým majitelům nebo vlastníkům nařídit, aby si ten zásah provedli, protože ten potkan jaksi nezná hranici a přebíhá z domu do domu do okolí. Kdežto to, co je zákonem uloženo je to, aby si každý vlastník ošetřoval vlastní majetek. To znamená ukládání nástrah ve sklepích například, nebo doma pak klasických mechanických pastí. Takže si můžeme vybrat. Moderátor (Vladimír Kroc): Potkani mají různou pověst, dokonce se traduje, že takové zvíře je schopné zaútočit i na člověka. Je to pravda? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Já si myslím, že každý, kdo bude v úzkých, se chce bránit. Asi jste měl na mysli toho potkana, že bude někde v koutě. Asi se bude pochopitelně bránit tím, že se bude chtít prokousat a utéct někam, kde bude mít prostor. Je to jenom o tom, jak se vlastně chováme k tomu zvířeti. Když mu dáme volný průchod, tak si nás asi ani nevšimne. Posluchač 1: Máme nově postavenou prodejnu ovoce a zeleniny a ačkoliv je to novostavba, musíme provádět nástrahy asi na patnácti místech prodejny. Ale stane se jednou, dvakrát do roka, že se zbožím, s brambory nebo s cibulí se přiveze myška. Naprosto spolehlivě fungují pastičky. A když se dohadujeme s paní doktorkou, co nás má na starosti, tak je problém, že když ta myš sežere něco otráveného, zaleze někam do kouta a je problém to hledat. Ty pasti fungují spolehlivě, potraviny tam nejsou rozptýlené. Řekl bych, že tou nástrahou spíš ohrožujeme hygienu tím, že tam ty jedy dáváme. Moderátor (Vladimír Kroc): Jaký je váš názor? Je to nějaký předpis, že musejí být ty nástrahy? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: V předpisu určitě není dáno to, že musíte dát nástrahu nebo mechanickou past. To si můžete vybrat, protože je to preventivní opatření, což jak pán říkal, dělají velice úspěšně a myslím si, že by to mělo postačit. Otázka je, jak jejich místní hygienik vidí ten pohled nejen z hlediska prodejny, ale i okolí. To je taky potřeba vzít v úvahu, protože prevence začíná už před dveřmi prodejny. Moderátor (Vladimír Kroc): Jak vůbec obecně říci jak předcházet tomu, aby se nerozmnožili hlodavci v místě, kde je třeba zrovna sklad ovoce a zeleniny? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Jsou důležitá tři opatření. Je to teda zamezení kumulování odpadu, pak zamezení různého nepořádku, kde můžou potkani nebo myši hnízdit, pak je to vyloučení potravinového řetězce, což v obchodě s potravinami je veliká nabídka. A pak je to stavební úprava, aby se zamezilo vnikání hlodavců do té budovy. Moderátor (Vladimír Kroc): Přece se ještě vrátím k tomu dotazu, abychom uspokojivě odpověděli. Je možné, aby ten člověk diskutoval s hygienikem, když myslí, že by stačily pastičky? Je možné, aby si ten názor prosadil, nebo musí mít poslední slovo právě hygienik? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Určitě hygienik vezme v potaz to, že se dělají preventivní opatření, doloží pasti, nákup pastí a tím vlastně prokazuje dobrou vůli k té preventivní činnosti. Posluchač 2: Myš a horský rekreační objekt. Má plochu 250 metrů čtverečních, je to ve výšce zhruba 950 metrů nad mořem, jezdí se tam pouze na víkendy, je tam prosté běžné vybavení včetně sklepa plného jídla a odjakživa tam byly myši. Loni kamarád řekl, že má "Myšoplaš". Přinesl krabičku 20x10 cm z roku asi 1985, vyrábělo to nějaké JZD. Je to na šest baterií a vydává to přerušovaný pípavý tón a funguje to bez problému asi měsíc bez výměny baterií. Od té doby není v baráku jediná myš. Vyrábí se někde ještě takovýto přístroj? Posluchač 3: Mluvíte sice o deratizaci, ale já myslím, že můj dotaz se hygieny měst taky týká. Tady v Táboře je strašný problém s holuby. Znečišťují nádraží, když jdete na druhé nástupiště, tak nevíte, jestli vám něco nepadne na hlavu, děti, když tam jedí na lavičkách a tak dále. Je to hrozný problém. Kdo to má na starosti a na koho se obrátit? Myslím si, že to není jen věc Tábora, ale i jiných měst. Moderátor (Vladimír Kroc): Nejprve "Myšoplaš". Je to přístroj, který se stále vyrábí? Máte o tom informace? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: V současné době jsou na trhu asi dva druhy těchto zařízení, které vysílají určitou frekvenci pro ucho hlodavců nepřijatelnou a ti se potom nedrží v tom objektu, jak to pán popisoval. Lze to zakoupit a musí se zřejmě ptát v obchodech zahradnických, nebo tam, kde mají i jiné látky k dispozici, nebo pak v DDD servisu v Písnici, kde je specielní sklad deratizace a kde by to eventuelně mohli mít. Moderátor (Vladimír Kroc): A teď pan Konečná z Tábora. Holubi - kdo za to odpovídá a na koho se obrátit? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: V podstatě je potřeba vstoupit v jednání se Státní veterinární správou, která jako jediná v podstatě má důležitý dohled při likvidaci holubů. To znamená při přemnožení není možné použít ani jedu ani odstřelu, ale specielní firmy mohou pod vedením veterináře konat taková opatření, která snižují množství holubů v určité lokalitě. Zase je důležité, aby z té lokality vymizel potravní zdroj, což je většinou neřest starších lidí, že to krmí a tím lákají ty holubí jedince na ta místa. Dá se to řešit, ale není to prvořadě problém hygienický, ale veterinární. Ale ten hygienik samozřejmě má součinnost a spolupracuje. Moderátor (Vladimír Kroc): Na závěr bychom mohli říct, kde naši posluchači mohou získat odpovědi na dotazy, které se týkají desinfekce, deratizace nebo dezinsekce. Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Na hygienických stanicích v celé České republice. Ať je to v současné době krajská nebo okresní hygienická stanice, Městská hygienická stanice v Praze. V podstatě je to pod epidemiologií, nebo jsou oddělení DDD, kde jsou specializovaní pracovníci pro tuto věc. http://www.praha3.cz/article.asp?id=976

Hubení potkanů a myší

Zdroj: Radiožurnál, 6.5.2002, Moderátor: Vladimír Kroc, Relace: O všem s vámi. 7. května 2002, http://www.praha3.cz/article.asp?id=976 Moderátor (Vladimír Kroc): Možná také žijí ve vašem domě nebo okolí a vy se marně snažíte jich zbavit. Řeč je o myších, potkanech a dalších hlodavcích, kteří mohou pořádně znepříjemnit život. Co na ně platí, se budeme snažit zjistit v dnešní besedě. Hostem je doktorka Jaroslava Zelenková z úseku desinfekce, dezinsekce a deratizace Hygienické stanice hlavního města Prahy. Pojďme se na úvod vysvětlit ty pojmy, jaký je mezi nimi rozdíl. Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Desinfekce je likvidace mikroorganismů, ať jsou to viry, kvasnice, bakterie a tak dále. Dezinsekce je hubení obtížných členovců, tedy hmyzu a deratizace je hubení hlodavců, kam patří jak potkan, krysa, myš. Moderátor (Vladimír Kroc): Tomu bychom se mohli věnovat. Které ty hlodavce bychom mohli asi tak nejspíš potkat ve městě v domech, v ulicích, v kanalizaci? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Když se přemnoží v kanalizační síti, tak byste určitě mohl potkat potkana a v domácnostech ve sklepích byste spíš našel myš. Moderátor (Vladimír Kroc): Dá se říci, který z těch hlodavců je nejnebezpečnější pro lidské zdraví? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Myslím si, že bychom se měli nějak vyhnout všem, že bychom je měli nechat žít tam, kde patří a žit ten svůj život. protože oni nejenom přenášejí různá onemocnění, ale ti paraziti, kteří na nich parazitují, mohou přenášet další onemocnění. Je to dvousečná zbraň. Moderátor (Vladimír Kroc): Mohli bychom si říct příklad těch onemocnění, které nejčastěji přenášejí? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Potkan či krysa mohou být rezervoárem leptospiróz, to je známá Weilova nemoc, která může končit i smrtelně, pokud není včas rozpoznaná. Moderátor (Vladimír Kroc): Čím se projevuje? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: To je onemocnění, které má přízvisko lidové Weilova žloutenka, ale nakonec končí selháním ledvin, jater a když je to orgánové postižení, tak končí i smrtelně. Moderátor (Vladimír Kroc): A jiný příklad nemoci? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Salmonelózy, onemocnění z krysího kousnutí, tularémie, krysí skvrnivky a spousta dalších. Pak ta myš samozřejmě taky může být rezervoárem leptospiróz všeho druhu a pak těch střevních, tedy salmonelóz. Takže je z čeho si vybírat, opravdu. Moderátor (Vladimír Kroc): Obyvatelé měst se musejí prostě smířit s tím, že spolubydlící budou a jsou krysy a potkani a myši. Ale máme třeba přehled o tom, kde se případně přemnožují? Jak to vypadá u nás v Česku? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Občané jsou natolik aktivní, že nemají tyto hlodavce rádi a hlásí je na hygienických stanicích nebo na odborných firmách. A tak právě na základě monitorování máme přehled kde se co vyskytuje a tomu pak říkáme zvýšení výskyt hlodavců na určitém území. Moderátor (Vladimír Kroc): On to dokonce myslím reguluje zákon dokonce. Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Zákon o ochraně veřejného zdraví číslo 200 z roku 2000 nařizuje každému, aby prováděl v rámci úklidu a různých technologických opatření jak desinfekci, tak dezinsekci, tak deratizaci. Takže všichni máme tu povinnost udržovat pořádek, odpady likvidovat včas a tím vlastně preventivně zabraňujeme možnosti zahnízdění nebo nabídky potravy pro tyto hlodavce. Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste z pražské hygienické stanice, jak je na tom v současné době naše hlavní město? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: V Praze se snažíme už několik let, od roku 1987, systematicky hlídat to, aby se deratizace prováděla. To znamená, že Magistrát uvolňuje peníze na tyto akce, ať už jsou celoplošné nebo jen v těch ohniscích toho většího výskytu. Ale pořád je to v rámci preventivních opatření. Moderátor (Vladimír Kroc): Jak je to s tou deratizací? Platí na potkany třeba ta plošná, nebo jsou spíše účinné ty nástrahy v domech? Jak se postupuje? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Plošná deratizace je vlastně vypsána nebo se provádí tehdy, když už je to přemnožení velké. To znamená, že nemůžeme jednotlivým majitelům nebo vlastníkům nařídit, aby si ten zásah provedli, protože ten potkan jaksi nezná hranici a přebíhá z domu do domu do okolí. Kdežto to, co je zákonem uloženo je to, aby si každý vlastník ošetřoval vlastní majetek. To znamená ukládání nástrah ve sklepích například, nebo doma pak klasických mechanických pastí. Takže si můžeme vybrat. Moderátor (Vladimír Kroc): Potkani mají různou pověst, dokonce se traduje, že takové zvíře je schopné zaútočit i na člověka. Je to pravda? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Já si myslím, že každý, kdo bude v úzkých, se chce bránit. Asi jste měl na mysli toho potkana, že bude někde v koutě. Asi se bude pochopitelně bránit tím, že se bude chtít prokousat a utéct někam, kde bude mít prostor. Je to jenom o tom, jak se vlastně chováme k tomu zvířeti. Když mu dáme volný průchod, tak si nás asi ani nevšimne. Posluchač 1: Máme nově postavenou prodejnu ovoce a zeleniny a ačkoliv je to novostavba, musíme provádět nástrahy asi na patnácti místech prodejny. Ale stane se jednou, dvakrát do roka, že se zbožím, s brambory nebo s cibulí se přiveze myška. Naprosto spolehlivě fungují pastičky. A když se dohadujeme s paní doktorkou, co nás má na starosti, tak je problém, že když ta myš sežere něco otráveného, zaleze někam do kouta a je problém to hledat. Ty pasti fungují spolehlivě, potraviny tam nejsou rozptýlené. Řekl bych, že tou nástrahou spíš ohrožujeme hygienu tím, že tam ty jedy dáváme. Moderátor (Vladimír Kroc): Jaký je váš názor? Je to nějaký předpis, že musejí být ty nástrahy? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: V předpisu určitě není dáno to, že musíte dát nástrahu nebo mechanickou past. To si můžete vybrat, protože je to preventivní opatření, což jak pán říkal, dělají velice úspěšně a myslím si, že by to mělo postačit. Otázka je, jak jejich místní hygienik vidí ten pohled nejen z hlediska prodejny, ale i okolí. To je taky potřeba vzít v úvahu, protože prevence začíná už před dveřmi prodejny. Moderátor (Vladimír Kroc): Jak vůbec obecně říci jak předcházet tomu, aby se nerozmnožili hlodavci v místě, kde je třeba zrovna sklad ovoce a zeleniny? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Jsou důležitá tři opatření. Je to teda zamezení kumulování odpadu, pak zamezení různého nepořádku, kde můžou potkani nebo myši hnízdit, pak je to vyloučení potravinového řetězce, což v obchodě s potravinami je veliká nabídka. A pak je to stavební úprava, aby se zamezilo vnikání hlodavců do té budovy. Moderátor (Vladimír Kroc): Přece se ještě vrátím k tomu dotazu, abychom uspokojivě odpověděli. Je možné, aby ten člověk diskutoval s hygienikem, když myslí, že by stačily pastičky? Je možné, aby si ten názor prosadil, nebo musí mít poslední slovo právě hygienik? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Určitě hygienik vezme v potaz to, že se dělají preventivní opatření, doloží pasti, nákup pastí a tím vlastně prokazuje dobrou vůli k té preventivní činnosti. Posluchač 2: Myš a horský rekreační objekt. Má plochu 250 metrů čtverečních, je to ve výšce zhruba 950 metrů nad mořem, jezdí se tam pouze na víkendy, je tam prosté běžné vybavení včetně sklepa plného jídla a odjakživa tam byly myši. Loni kamarád řekl, že má "Myšoplaš". Přinesl krabičku 20x10 cm z roku asi 1985, vyrábělo to nějaké JZD. Je to na šest baterií a vydává to přerušovaný pípavý tón a funguje to bez problému asi měsíc bez výměny baterií. Od té doby není v baráku jediná myš. Vyrábí se někde ještě takovýto přístroj? Posluchač 3: Mluvíte sice o deratizaci, ale já myslím, že můj dotaz se hygieny měst taky týká. Tady v Táboře je strašný problém s holuby. Znečišťují nádraží, když jdete na druhé nástupiště, tak nevíte, jestli vám něco nepadne na hlavu, děti, když tam jedí na lavičkách a tak dále. Je to hrozný problém. Kdo to má na starosti a na koho se obrátit? Myslím si, že to není jen věc Tábora, ale i jiných měst. Moderátor (Vladimír Kroc): Nejprve "Myšoplaš". Je to přístroj, který se stále vyrábí? Máte o tom informace? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: V současné době jsou na trhu asi dva druhy těchto zařízení, které vysílají určitou frekvenci pro ucho hlodavců nepřijatelnou a ti se potom nedrží v tom objektu, jak to pán popisoval. Lze to zakoupit a musí se zřejmě ptát v obchodech zahradnických, nebo tam, kde mají i jiné látky k dispozici, nebo pak v DDD servisu v Písnici, kde je specielní sklad deratizace a kde by to eventuelně mohli mít. Moderátor (Vladimír Kroc): A teď pan Konečná z Tábora. Holubi - kdo za to odpovídá a na koho se obrátit? Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: V podstatě je potřeba vstoupit v jednání se Státní veterinární správou, která jako jediná v podstatě má důležitý dohled při likvidaci holubů. To znamená při přemnožení není možné použít ani jedu ani odstřelu, ale specielní firmy mohou pod vedením veterináře konat taková opatření, která snižují množství holubů v určité lokalitě. Zase je důležité, aby z té lokality vymizel potravní zdroj, což je většinou neřest starších lidí, že to krmí a tím lákají ty holubí jedince na ta místa. Dá se to řešit, ale není to prvořadě problém hygienický, ale veterinární. Ale ten hygienik samozřejmě má součinnost a spolupracuje. Moderátor (Vladimír Kroc): Na závěr bychom mohli říct, kde naši posluchači mohou získat odpovědi na dotazy, které se týkají desinfekce, deratizace nebo dezinsekce. Dr. Jaroslava Zelenková, Hygienická stanice hlavního města Prahy: Na hygienických stanicích v celé České republice. Ať je to v současné době krajská nebo okresní hygienická stanice, Městská hygienická stanice v Praze. V podstatě je to pod epidemiologií, nebo jsou oddělení DDD, kde jsou specializovaní pracovníci pro tuto věc.

Holubi a ochrana před jejich exkrementy

Zdroj: Český rozhlas Někdo přinese krmení, jiný by je radši vyhubil. Pro někoho jsou kouskem přírody v centrech měst, pro jiné další starostí, jak uchovat vzhled budov a stav památek a pro další zdravotním rizikem kvůli přenášení chorob. Řeč je o holubech, se kterými, ať už chceme nebo nechceme se často setkáváme hlavně ve městech. Asi nejvíc problémů s nimi mají majitelé památek - budov, soch a podobně. Exkrementy holubů kazí jejich vzhled a svým agresivním složením ničí i jejich povrch.Jak se proti tomu bránit? Dá se vyjít z toho, proč se vlastně holubi nejvíc vyskytují v historických částech měst a odpověď je zajímavá. Duben: Holub, který se vyskytuje ve městě je v podstatě domestikovaný, ne v pravém slova smyslu, holub skalní. Město se svými věžemi, střechami, zejména v historické části navozuje představu, že jde o skalní město.Vysvětluje mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben. Z toho tedy vyplývá i obrana, která spočívá v tom, že holubům takovou iluzi co nejvíce znechutíme,hlavně omezíme jejich hnízdění. Duben: Možností je několik, především uzavřením přístupu na půdy, zabezpečením vikýřů, opatřením domovních říms pásy s bodly. Na kostelech a palácích s velkými okny lze instalovat sítě.Přímou fyzickou likvidaci holubů veterináři příliš nedoporučují. To je prý až krajní možnost při výrazném přemnožení a navíc nemá potřebný efekt. Duben: Může dojít k týrání zvířat a neprojeví se enormním způsobem.Ani tedy případný odstřel nemá žádoucí účinek, to znamená podstatné snížení počtu holubů ve městě. Duben: Byly dělány pokusy s krmivy, která obsahovala antikoncepční prostředky, ale také se nedostavily žádoucí výsledky. Majitelům památek nezbývá tedy v podstatě nic jiného než holubům život ve městě co nejvíc znesnadnit a zamezit tomu, aby na ně usedali a vypouštěli exkrementy. A i u soch tomu jde zabránit. Duben: Například socha na Jungmannově náměstí má na hlavě tři anténky a to je přesně ono.Veterinární správa se redukci počtu holubů nebrání a o nejlepším způsobu jak toho dosáhnout, se můžete poradit i na jejich krajských pobočkách nebo inspektorátech. Aleš Heřmánek   http://www.rozhlas.cz/izurnal/poradrada/_zprava/108735

Deratizaci si lze objednat

Zdroj: LN - Domov Drobní hlodavci, kteří přenášejí nebezpečnou leptospirózu, představují na jaře, v době jejich populační exploze, značné riziko pro člověka. Celoplošná deratizace se neuskutečňuje již od roku 1989, pracovníci specializovaných firem však hlodavce chemicky hubí na objednávku. Paradoxem je, že holuby, kteří jsou také zdrojem infekčních nemocí, především starší lidé pravidelně krmí.

Na zavíječe platí čistota a zdi

Zdroj: MF DNES Domov Když se před televizní obrazovkou zatřepetá malý motýlek, zvedne všechny diváky, kteří právě nedřímou, z křesel a přinutí je k hlasitému potlesku. Tento aplaus však není výrazem obdivu, ale způsobem lovu. Nenápadní motýlci, podobní šatním molům, kteří se v domácnostech objevují hlavně počátkem léta a na podzim, jsou příslušníci početné rodiny zavíječů. Sami motýlci mnoho škody nenadělají, zato jejich larvy jsou nevítanými hosty všude, kde se skladují potraviny. A tam, kde poletuje motýl, obvykle bývají i jeho vajíčka nebo larvy.

Potraviny ochrání zeď

Pan Bedřich Malý si liboval nad bohatou úrodou vlašských ořechů. Sesbírané plody nasypal do jutového pytle a zavěsil je na trám na půdě chalupy, aby do jara proschly - tak, jak to dělával každý rok. Když si za pár měsíců vybral hrst oříšků, našel ve skořápce místo jádra jen tmavý prášek. V něm si hověla vypasená housenka. "To je dílo zavíječe paprikového," vysvětluje docent František Šifner z katedry biologie a ekologické výchovy Pedagogické fakulty Karlovy univerzity. "Jediná samička tohoto motýla naklade okolo dvou set vajíček. Z nich se vylíhnou larvy tak malé, že se mezerou mezi skořápkami pohodlně dostanou i do ořechu. A i když mají v názvu papriku, chutná jim všechno." Způsob ochrany je jednoduchý: postavit motýlům do cesty zeď. V tomto případě je lepší dosušit ořechy v uzavřené místnosti se stálou teplotou, kam se zavíječ tak snadno nedostane. Totéž v malém platí také o mouce, buchtách v prášku a dalších potravinách, které se delší dobu skladují. Před nezvanými hosty je nejlépe ochráníte, když je hned po nákupu přesypete do pevné dózy s těsně přiléhajícím uzávěrem. I tak se může stát, že si mouku s motýlími vajíčky přinesete už z obchodu. "Přesívání pomůže jen tehdy, když se v mouce už stačily vylíhnout larvy. Vajíčka jsou totiž tak malá, že sítem propadnou," říká docent Šifner a přidává příjemnější zprávu: "Larvy zavíječů nepřenášejí žádné patogenní mikroorganismy, takže pokud je v mouce objevíte, nemusíte ji vyhazovat, bohatě stačí ji přesít."

Čistota je metla škůdců

Prvním přikázáním v boji proti nevítaným motýlkům je čistota, a to nejen za vlastním prahem, ale i před ním. V odhozených zbytcích potravy - třeba i v drobečcích zametených pod ledničku - si zavíječi mohou zařídit útulný domov, z něhož se jednou rozletí po bytě. "Výbornou líhní zavíječů jsou také nečistoty ve světlících. Okénka ze světlíků totiž motýly zavedou přímo do spíží, kde se mají jako v ráji," upozorňuje docent Šifner. Housenky před kuklením vyhledávají trámy u stropu nebo členitý povrch omítky, třeba na vývodech komínů nebo větracích šachet. Vyplatí se je občas prohlédnout a svrchu zamést. Pokud byste v rozích na zdech nebo v dřevěných policích objevili větší množství světlých larev zachumlaných do zámotků, pak je lepší všechny věci ze skladiště vymést, larvy odstranit a zdi znovu vybílit.

Jak se stát idolem motýlů

Další zbraní, která zavíječům dokáže pořádně zatopit, je feromonový lapač Ferokap EP. Ten přiláká samce ze širokého okolí, takže samičky zůstanou na ocet a musí si nechat zajít chuť na kladení oplozených vajíček. I když je lepový pás neškodný, přece jen se při jeho zavěšování vyplatí šikovné ruce a trocha opatrnosti. "Ferokap má jednu zvláštnost: feromon, který hmyz láká, je nanesen přímo v lepové vrstvě," vysvětluje docent Šifner. "Pokud se vám trocha lepidla otře o pokožku nebo o šaty, začnou se kolem vás slétat motýlci, pro jejichž čichová ústrojí budete představovat chodící neoplozenou samici. Tam, kde se prodávají potraviny, se vám nad hlavou může shromáždit hejno dotěrného hmyzu, jež se od vás nebude chtít odloučit." Jiří Dvořák

Mravenci se zabydlí v kredenci i v počítači

MF DNES Víkend Nikdo přesně neví, kdy se mravenci farao vydali na dlouhou cestu ze své domoviny, jihovýchodní Asie. Jen tak nalehko, bez uzlíčku i bez pasu, k nám první z nich dorazili někdy počátkem dvacátých let tohoto století. Že se jim u nás líbí, o tom není pochyb: ten, kdo bydlí na sídlišti a nezná "faraony", je buď mazánkem štěstěny, nebo má slabé brýle. "Mravenci farao potřebují k životu především teplo a potravu. A protože lidé jim poskytují dostatek obojího, mravenci se jich drží," říká docent František Šifner z katedry biologie a ekologické výchovy Pedagogické fakulty Karlovy univerzity. Teplo je pro mravence farao nejen životní nutností, ale i vodítkem: po trubkách ústředního topení putují jako po turistické stezce na nová a nová místa. Tento malý druh se dokáže zabydlet téměř všude: v teplých letních měsících se může objevit na balkoně i na zápraží, kde mu však zima udělá čáru přes rozpočet. Po celý rok může žít ve spárách mezi panely, pod kobercem i pod parketami. A i když nemá na vizitce napsáno práce všeho druhu, nebojí se ani domácích přístrojů, které vydávají teplo: faraoni se bez problémů zabydlí ve starších typech ledniček právě tak jako v počítači.

Past na faraony

Klasické insekticidy fungují podobně jako revolver v ruce kovboje: ten, kdo je na dostřel, padne, ostatní však utečou. Kromě toho jsou mravenci stále o krok napřed: svá hnízda ukryli do míst, kam na ně lidská ruka ani oko nedosáhnou. Takové protivníky, i když nenosí červený šátek s puntíčky, lze porazit jedině lstí. Nástraha, kterou si navíc mravenčí dělnice odnesou domů ve vlastních kusadlech, takovou lstí určitě je. "Nástraha obsahuje juvenoid - hormon, který narušuje vývoj mravenců. Dělnice jím nakrmí samice, larvy i samy sebe, takže kolonie za nějakou dobu zeslábne, vyhladoví a postupně vymře," popisuje docent Šifner. Ploché plastové krabičky s nástrahou se umisťují tam, kde lze očekávat sídlo mravenčí kolonie. K dostání je ovšem také tuba s pastou téhož jména i účinku. Ta se nanáší na mravenčí cesty - na stoupačky a teplovodní trubky. "Po nakladení nástrah počet mravenců postupně klesá, ale může se stát, že asi za týden jich prudce přibude. To není důkazem, že preparát neúčinkuje, ale tím, že se právě vylíhly nové dělnice, jež byly dosud chráněny kuklou," upozorňuje docent Šifner. "Po šesti týdnech se však účinek nástrah viditelně projeví."

Sousedská domobrana

Nástrahy však mohou dokonale účinkovat jen v bytě, do nějž nevedou žádné schůdné mravenčí cesty, především teplovodní trubky. Má-li preparát zabrat v panelovém domě, je potřeba, aby se na jeho použití domluvili nájemníci z celého bloku. Situace však není beznadějná ani tehdy, jste-li obklopeni nechápajícími sousedy. Pokud rozmístíte nástrahy jen ve svém bytě, zlikvidujete alespoň kolonie na vlastním území. Na trubky a stoupačky můžete nanést hráz z pasty, která většinu poutníků dokáže zastavit. A pak už jen stačí mravence neprovokovat: pro pamlsek, jakým jsou drobečky pečiva, špatně zabalený chléb, odřezky masa v koši nebo potraviny, které zůstanou na kuchyňské lince, totiž dokážou překonat každou překážku. (dv)

Myš je třeba vyhnat nejen z komory, ale i ze sklepa

MF DNES Domov Pokud chce někdo návštěvě hlodavců předejít, měl by na rozhraní léta a podzimu prohlédnout sklepy a půdy, odstranit lákadla a utěsnit všechny možné přístupové cesty. Pokud se zvířata do objektu přesto dostanou a klasické metody, jako jsou pastičky, granule či otrávená pšenice, nepomohou, je třeba zavolat odborníka. Ten po telefonu moc nepomůže, proto firmy posílají na místo své pracovníky. Ti se rozhlédnou po místě, navrhnou řešení a taxu, to vše zdarma.Pokud s tím zákazník nesouhlasí, pokusíme se najít jiné řešení nebo necháme lidi, aby si zjistili cenu jinde, říká René Svitavský z Hygienické správy objektů. Odborník pak prohlédne místo, zda si hlodavci nenašli novou přístupovou cestu.Zvířata jsou naučena chodit určitou trasou, a když se například větším hlodavcům postaví do cesty ještě nezatvrdlý beton nebo slabý plech, jsou ho schopna prokousat, vysvětluje Ladislav Seňko ze stejnojmenné firmy. Proto se do betonu přidávají střepy skla nebo drátěné pletivo. Někdy se stává, že majitelé objeví v domě pouze stopy po hlodavcích, ale zvířata už nenajde. Pak je účinným řešením utěsnit všechny přístupové cesty. Zavřít, případně zasklít rozbitá okna nebo zakrýt otvory ke kanalizaci. Často je nutné zazdít stoupačky, ve kterých stavebníci mohli nechat dostatek prostoru pro pohyb zvířat. Když ani tato opatření nezaberou, znamená to, že hlodavci se ve sklepě už zabydleli a na jejich hubení je třeba použít jed. Ten má formu granulí a je určen speciálně například na krysy, potkany a další druhy. Podle velikosti objektu, míry jeho zasažení a také podle druhu hlodavců stojí deratizace přibližně od 600 do 2000 korun. Dříve se granule sypaly na papírové tácky. Tady však k nim měly snadný přístup jak děti, tak domácí zvířata, člověk do nich mohl snadno kopnout a rozsypat je po celé místnosti. Nyní se jed ukládá do speciálních plastových či papírových skleniček. Člověk se do nich jen tak nedostane, zato hlodavec tam vleze snadno. Na trhu se objevuje poměrně velká škála jedů. Nejčastěji se používají ty, které na sebe vážou vodu, a tělo hlodavců se tím vysušuje. Druhou variantou jsou jedy, které nabourávají schopnost organismu stavět krvácení. Myš tak zemře na vnitřní vykrvácení. Záleží na velikosti zvířete a na množství jedu, které pozřel, zda zemře za jeden nebo čtyři dny. Většina firem se na místo dostavuje zhruba týden poté, co zde umístila nástrahu. Zkontroluje stav, zjistí, zda jed účinkuje a případně odstraní mrtvá těla. Další - a většinou konečná - kontrola se koná po dalších čtrnácti dnech. To pracovníci deratizačních firem odstraní zbylý jed i uhynulá zvířata a v případě potřeby zajistí i kafilerii. Obavy rodičů, že jed může ohrozit zdraví jejich dětí, které se mohou ke granulím dostat, odborníci nesdílejí.Je nutné si uvědomit, že dávky jsou určené pro myši. A i ta největší z nich neváží více než zhruba čtvrt kilogramu. Tělesná váha dítěte může být až dvacetkrát větší, proto smrt v žádném případě nenastane, vysvětluje Ladislav Seňko. Nástraha svou chutí není atraktivní ani pro kočky, problém může být s malými psy. Nejen že jim chutná, ale pokud váží jen jeden kilogram, může ohrozit i jejich život. (ma)

Pořádek na půdě může stát desetitisíce

MF Dnes: Byt a dům příloha Vyklizení jakéhokoliv nepořádku a suti z půdy, ze sklepa nebo například při rekonstrukci bytového jádra už není problém - člověk za to musí jen zaplatit. Pouhý pronájem kontejneru spolu s odvozem na skládku se dá vyřešit částkou řádově v tisícikorunách. Pokud se například majitel domu rozhodne stavět na půdě, která je silně znečištěna holubími výkaly, může ho vyklizení spolu s dezinfekcí stát i desetitisíce korun. Ceny firem, které se specializují na likvidaci odpadu, suti a vyklízení prostor, se výrazně liší podle velikosti kontejneru a druhu odpadu. Obecně platí, že poplatky za odvezení čisté stavební suti bývají nižší než u smíšeného odpadu, protože skládka není tak drahá. Nejběžnějším druhem bývá kontejner, který je nástavbou avie a který mívá objem dva až tři kubické metry. Přistavení na jeden den se pohybuje od tisíce korun do patnácti set. Pokud někdo potřebuje k vyklízení delší dobu, může za padesát až sto korun denně pronájem prodloužit. Některé firmy jsou však ochotny pronájem kontejneru o den prodloužit i bezplatně, případně nabízejí zlevněné služby přes víkend. Pokud se někdo rozhodne vybourat staré "papundeklové" bytové jádro, musí počítat s tím, že cena bude zhruba o padesát procent vyšší, protože se bude likvidovat smíšený odpad. Pro tento případ většinou stačí uvedený menší kontejner, obecně však platí, že smíšený odpad je lehký, ale zabere hodně místa. Proto je vhodné například pro likvidaci starého nábytku objednat kontejner s objemem šest až deset kubických metrů. Za denní pronájem je v tomto případě třeba zaplatit od tří a půl do šesti tisíc korun. Pokud se někdo rozhodne například zlikvidovat staré krámy ze sklepa, nemusí si špinit ruce. Stačí objednat si komplexní vyklízecí službu. Musí však počítat s tím, že hodinová sazba za práci jednoho pracovníka se pohybuje většinou v rozmezí od 150 do 200 korun. Zkušenost ukazuje, že dva lidé jsou schopni naložit kontejner o objemu devět kubíků za tři hodiny. Ve špíně a prachu mnohých sklepů a půd se výborně daří plísním, potkanům nebo hmyzu. Protože ceny postřikových materiálů jsou velmi vysoké, musí majitel domu, který potřebuje provést generální očistu půdy "pohnojenou" holuby, počítat s výdajem v desetitisících korun. Částka se tu pohybuje podle stupně a druhu znečištění od sedmdesáti korun za metr čtvereční výše. Zaplatit čtyřicet až padesát tisíc korun za dezinfekci a vyklizení běžné činžákové půdy však podle odborníků nebývá výjimkou. Tato vysoká cena je však často zapříčiněna i nutností použít i služeb horolezců a jiné speciální techniky v případech, kdy nelze stěhovat po schodech nebo výtahem.Hubení myší a potkanů a různého hmyzu bývá většinou levnější. Nejjednodušší deratizace přijde majitele domu na 1200 až 2000 korun, dezinsekce v případě hmyzu stává většinou do pěti tisíc. Orientační ceny některých služeb Likvidace 1 m3 stavební suti 300-500 Kč Likvidace 1 m3 smíšeného odpadu 500-800 Kč Jeden den pronájmu kontejneru navíc 50-100 Kč Jedna hodina práce při vyklízení 150-200 Kč Pozn.: ceny jsou uvedeny bez DPH

———————————————————-

Odborné články
—————

/---html

\---

Problematika zdivočelých holubů ve městech

Úvod

Městské populace zdivočelých holubů jsou potomci holubů skalních (Columba livia), žijících v západní a jižní Evropě, severní Africe a přední Asii. Z tohoto druhu byly vyšlechtěny různé domácí formy, chované po celém světě. Vzhledem k tomu, že chovem holubů se lidé zabývali již dávno před začátkem našeho letopočtu, předpokládáme, že původní synantropní populace vznikaly současně s lidskými sídly. Ještě před několika málo desetiletími byla jejich hejna neodmyslitelně spojena s českým venkovem, protože téměř v každém stavení byly holubníky. Dnes je jejich chov spíše výjimkou a holubi začali masově osídlovat města, kde nacházejí příznivé podmínky k obživě i hnízdění. Následkem toho se však často přemnožují a působí značné škody na domovním fondu, v hospodářství i na lidském zdraví. Snahy tlumit početnost tohoto druhu často narážejí na odpor veřejnosti, která v holubech spatřuje tradiční oživení denaturalizovaného městského prostředí. Ochránci stavebních památek, ekonomové a zdravotníci však mají opačný názor. Zatím žádná ze známých a běžně použitelných metod není schopna tento druh z městského prostředí zcela eliminovat a proto vyhubení městských holubů v žádném případě nehrozí.

Biologie

Holubi dosahují maximálního věku 15 let, většinou se však dožívají 3 - 4 roky. Délka rozmnožovacího období v roce je ovlivněna potravou, světelnými podmínkami, množstvím srážek, kvalitou stanoviště pro stavbu hnízda a dalšími faktory. Průměrně dochází během roku ke dvěma hnízděním jednoho páru. Celková hnízdní úspěšnost např. pražských populací je 51 %. Hnízdění na krytých místech uvnitř půd má mnohonásobně vyšší úspěšnost oproti hnízdění na římsách a dalších otevřených plochách. Jeden hnízdící pár odchová ročně kolem 3 - 6 mláďat. Početnost pražské populace holubů byla v minulých letech odhadována na 140000 kusů, početnost bratislavské na 35000 - 45000 kusů a brněnské na 30000 kusů. Zajímavý je údaj, že v roce 1945 čítala populace zdivočelých holubů v Brně asi 200 kusů. Téměř 90 % městských holubů odlétá denně po rozednění na vzdálenost 15 a více km, aby se na skládkách a okolních polích nasytilo. Potrava holubů se liší v průběhu roku. Hlavní složkou jsou semena obilovin, luštěnin a směsek v době jejich setí a sklizně. Mimo jiné to dokazuje i vysoký obsah rtuti v orgánech pražských holubů, pocházející z mořeného zasetého obilí, které holubi spásají v okolí Prahy. Dále též různé odpadky, zbytky lidské potravy a hmyz. Udávaná spotřeba kolísá podle kvality a ročního období od 20 do 70 g/1 ks denně. Holubi potřebují též tzv. grit, což jsou drobné kaménky, které jim pomáhají ve svalnaté části žaludku potravu rozmělňovat. V zemědělství působí holubi značné škody. Např. pražská populace spotřebuje denně 5 t potravy. I když hradí jen část této spotřeby obilovinami, luštěninami a semeny, celkové ztráty jsou značné. Obrovské jsou rovněž škody na budovách. Holubi vyzobávají vápno z malty, spojující střešní krytinu a z omítek. Z narušené malty vyzobávají dále drobné kaménky, sloužící jako grit. Narušují měkký stavební kámen (pískovec a opuka) - běžný materiál četných historických památek. Působí na něj jednak mechanicky (drápky a vyklováváním), ale především chemicky. Silně kyselá reakce deštěm rozmývaného trusu rychle rozrušuje příslušný substrát a umožňuje jeho další následnou destrukci zvětráváním apod. Dále narušují krovy, nátěry říms, další plochy a materiály, na kterých ulpí jejich trus. Vlhkost, která se drží v mnohacentimetrových vrstvách trusu uvolňuje kyseliny, které po dlouhodobém působení mohou narušit trámové konstrukce až pod mez jejich potřebné pevnosti. Při průměrné roční produkci (2,5 kg na 1 holuba za 1 rok) vyprodukuje pražská populace ročně okolo 500 t trusu.

Zdravotní rizika

Městské populace holubů jsou pro lidi významným zdrojem různých alergénů a mohou se též podílet na přenosu některých zoonoz (onemocnění přenosná ze zvířat na člověka). V posledních letech však žádná vyšetření většího počtu holubů nebyla prováděna a přímé důkazy o nákazách osob nejsou rovněž k dipozici. Následující přehled onemocnění byl sestaven na základě šetření před více než 10 lety v Brně a v Bratislavě. Není-li uvedeno jinak, počet procent uvádí seropozitivitu: - Ornitóza: 10 - 20 % případů nákazy lidí od holubů, bratislavská populace - 26,5 %, brněnská populace - 38,1 % (rod Chlamydia); - Ptačí tuberkulóza: 5 % (bratislavské populace); - Klíšťová encefalitida: 37 % (bratislavské populace) - Salmonely: izolačně - u bratislavské populace v 7 %, v pražské populaci až ve 22,2 %. - Prvoci - Eimeria columbae: 34,5 %; - Trichomonas: 52,7 %; - Toxoplasmóza: bratislavské populace - 2 % . Nemocní či mrtví holubi se snadno stanou kořistí koček, které jako definitivní hostitelé přenášejí nákazu na člověka, případně na další zvířata.

Roztoči

V hnízdech holubů zpravidla přežívá celá řada druhů roztočů. (Jejich detekci a přesné určení mohou provést pouze akarologové - specialisté na tento obor parazitologie). Většina z těchto roztočů jsou drobné formy (0,3 - 0,5 mm), jejich vývojová stadia (šestinohé larvy a osminohé nymfy) jsou na hranici viditelnosti. Živí se buď krví či lymfou svých hostitelů, nebo organickými zbytky - úlomky peří, jinými roztoči žijícími ve vrstvách trusu apod. Společně s ostatními mikroskopickými částečkami jsou základem prachu, roznášeného nejen po napadených objektech, ale i v blízkém ovzduší a mohou působit jako alergeny. Čím více jsou takové objekty napadeny (velké vrstvy trusu, hnízda a mumifikované trupy uhynulých holubů na půdách), tím je větší pravděpodobnost výskytu alergických reakcí v nejbližším okolí. Klíšťák holubí (argas reflexus) je nejnápadnějším, až 9 mm dlouhým roztočem v hnízdech holubů. Jeho oválné a silně sploštělé tělo je svrchu kryto kožovitým štítem, s nápadným strukturně odlišitelným lemem po obvodu. Tento kožovitý štít přesahují pouze čtyři páry nohou. Bodavé a savé ústní orgány včetně dalších tělesných otvorů, kyčlí apod., jsou patrné pouze na spodní straně těla roztoče. Všechna vývojová stadia klíšťáka (šestinohá larva a osminohá nymfa) včetně dospělce - imaga, sají krev. Na rozdíl od klíšťat je však sání krve velmi rychlé (do 20 min.). Klíšťáci jsou aktivní zpravidla v noci. K jejich biologickým zvláštnostem patří schopnost dlouhého, až několikaletého hladovění. Ukrývají se zpravidla v trámech krovů či v puklinách zdiva, kde snadno unikají i běžným dezinsekčním zásahům, prováděným po vyklízení a zabezpečování půdních prostor. Proto se klíšťáci mohou objevit v obytných místnostech i několik let po provedeném a úspěšném zásahu proti holubům. Po vyhladovění aktivně vyhledávají nové, náhradní hostitele, kterými mohou být i lidé. Lezou po fasádách domů a otevřenými okny nebo i nepatrnými skulinami se dostávají do obytných či pracovních místností. Sání krve na člověku může uniknout pozornosti ve spánku. U citlivěji reagujících osob mohou mohou být pozorovány silně svědící kožní reakce, horečky, změny tepové frekvence a další nápadné projevy. Při sání krve může teoreticky dojít i k přenosu některých patogenů. Bolestivost s následným svěděním může přetrvávat i několik týdnů a ztuhlé pigmentované zajizvení bývá patrné ještě i za třičtvrtě roku. Opatření proti zdivočelým holubům. Šíření alergogenních roztočů, klíšťáků a znečišťování budov jsou hlavní důvody k redukování stavů zdivočelých holubů ve městech. Požadavaného snížení počtu lze dosáhnout řadou různých metod:

Preventivní metody

Tyto metody zvířata neusmrcují, pouze omezují možnosti výskytu. Patří mezi ně: - Metody mechanické -- omezují vstup na nocoviště a hnízdiště: sítě v oknech půd - prakticky nejpoužitelnější metoda, ostnaté dráty a kartáčové plochy na římsách, úprava úhlu říms na více než 45°, úprava reklamních desek a světel, rozmísťování zradidel - lanka s pohyblivými lesklými ploškami nebo makety dravců, dále instalace plašičů tvořených vodičem, působícím elektrický šok po dosednutí. Jiné mechanismy využívají nepříjemné pocity po působení určitého typu magnetického pole. Aplikace speciálních chemikálií, vytvářejících hladký či lepkavý povrch, zaručující účinek až 2 roky (ovšem v bezprašném prostředí!). Instalace všech těchto zařízení nejenže hyzdí především památkové objekty, které je třeba nejvíce chránit, ale hlavně je cenově nedostupná - s ohledem na náročnou údržbu. - Chemické ovlivnění reprodukce: preparáty působící na pohlavní orgány holubů (Např. Malotonin, Busulfan a další) je třeba aplikovat alespoň 2 x ročně, čímž může dojít ke snížení snůšky oplozených vajec až o 90 %. Aktivní látka a její metabolity, rozšiřované holuby v terénu však mají cytostatické a cytotoxické účinky a proto byly aplikace těchto preparátů u nás počínaje rokem 1983 zakázány. Represivní opatření Tato opetření vedou k okamžitému snížení stavů. Jde o: - Mechanické snižování početnosti odstřelem bylo v Praze zakázáno z bezpečnostních důvodů a z hlediska ochrany památek počínaje r. 1979. Do té doby se tak ročně likvidovalo 10000 - 20000 holubů (bez výrazně patrného snížení početnosti). Navrhovaný odchyt do komorových holubníků na půdách nebyl uskutečněn, odchyt do sítí není příliš účinný. Vysazování sokolů a rarohů, přirozených predátorů skončilo v minulosti neúspěšně. Jiný způsob biologického boje pomocí zpětně vypouštěných infikovaných holubů cizopasnými prvoky nebyl zatím v praxi použit pro nebezpečí přenosu infekce do chovů drůbeže. Nejúčinnější metodou je likvidace hnízd a holoubat a mechanický odchyt hřadujících holubů na půdách a v dalších podstřešních prostorách - pokud nebyla preventivní opatření dostatečně účinná. Jestliže jsou holubi odkázáni na hnízdění pouze na nekrytých částech budov, jsou populační přírustky mnohem nižší. - Chemické represivní metody (dle zahraničních zkušeností) užívají prudké jedy (zinkfosfid, endrin, kyanovodík, cyklon B, strychnin), jejichž aplikace v terénu je vždy značně problematická, neboť i pouhý kontakt s uhynulými zvířaty může být pro člověka i domácí zvířata nebezpečný. Jako nejpoužitelnější se jeví aplikace omamné látky alfa-chloralózy, která sice není zařazena mezi nebezpečné jedy, ale zároveň ani mezi povolené přípravky. Aplikuje se s pentobarbitálem sodným ve 4 % a 1 % alkoholovém roztoku k moření obilí, pečiva, granulí apod. Správná aplikace se provádí při teplotě okolo 15 °C, hejno musí být lačné a nesmí být rušeno po dobu několika minut, aby každý holub spotřeboval nejméně 20 - 25 zrn (účinná dávka). Nespotřebovanou nástrahu je nutno neprodleně odstranit. Opakovanými zásahy je teoreticky možné zlikvidovat původní stavy na méně než 10 % . Důvodem k nepoužívání této metodiky jsou výsledky dosavadních pokusů (Praha, Brno a další). Doposud se totiž nepodařilo dosahnout ideálního stavu, aby holubi přijali dostatečné množství účinné látky tak, aby zůstali na místě neschopní pohybu a bylo možno je sbírat. Hejno zpravidla odlétá i po nepatrném vyrušení, navíc nemusí být všichni jedinci natolik lační, aby přijali jednorázově účinnou dávku. Omámení holubi stačí z míst předkládání nástrahy dolétnout do města, kde potom padají na vozovku i na chodce. Tyto akce pak nejen že nezískají potřebnou podporu veřejnosti, ale mohou být na základě zákona na ochranu zvířat proti týrání oprávněně postihovány. Na závěr uvedeme přehled současně dostupných postupů a připravovaných opatření, přičemž je třeba zdůraznit, že veškeré tyto práce je třeba svěřit pouze profesionálním firmám: V současné době připravuje Národní referenční laboratoř pro dezinsekci a deratizaci Státního zdravotního ústavu v Praze speciální metodiku, která by měla umožnit orgánům hygienické a veterinární služby jednotným způsobem řídit, metodicky vést a kontrolovat činnost právnických a fyzických osob v souvislosti s regulováním početnosti městských holubů. Nejdůležitějším krokem zůstává i nadále ochrana objektů, především půdních prostor. - Začíná důslednou opravou střešní krytiny. Holubi odpočívající na střeše brzy detailně poznají její povrch a dokáží využít i sebenepatrnější závadu, např. posunutou tašku nebo prohnutou alukritovou šablonu k tomu, aby doslova prolézali do půdního prostoru. Často se taková závada neprojevuje ani zatékáním při dešti nebo tání sněhu. - Stejně důležité je i zabezpečení všech vletových otvorů pevným pletivem nebo zasklením půdních oken a vikýřů. Ze zkušenosti je však známo, že běžné sklo o síle 3 mm může být neustále naletujícími holuby rozbito, přestože tím dojde ke smrtelnému zranění některých jedinců. Proto se doporučuje použít raději silná skla s drátěnou výztuhou. - Dalším významným krokem je likvidace holubího trusu, mrtvých jedinců a vajec. Tyto práce je třeba svěřit speciálním asanačním a deratizačním firmám. Tento odpad je kvalifikován jako zvlášť nebezpečný a je třeba ho smluvně umísťovat pouze na speciální skládky. - Zároveň je třeba dbát na to, aby současně s vyklízením půd byl v účinné míře a opakovaně (po několika měsících i následně každoročně) aplikován dezinfekční a dezinsekční přípravek. - Četní roztoči i ostatní prach z holubích hnízd, trusu a mumifikovaných těl mrtvých holubů mohou působit jako alergeny, proto je třeba tyto práce provádět s největší opatrností, za použití respirátorů a speciálních oděvů. - Je nutné snížit prašnost na minimum vlhčením dezinfekčními a dezinsekčními roztoky. - Montovatelné plastové či kovové "tunely" vedoucí do kontejnerů, používané při bourání staveb a opravách střech nejsou v těchto případech vhodné, protože se infekční alergizující odpad vzdušnými proudy šíří po okolí. Proto je vhodné snášení nebo spouštění nejlépe vícevrstvých pytlů. - Z doporučených a dostupných prostředků k zabezpečení fasád lze jmenovat kovové bodce na plastové podložce, které se speciálním postupem lepí na římsy a fasádní prvky. Sochy, výklenky, stavební niky, balkóny apod. se zabezpečují pomocí silonových sítí o různé šířce vlasce a velikosti ok. - V zahraničí vyráběné gely proti dosedání ptáků jsou svojí účinností krátkodobou záležitostí oproti mechanickým zábranám a jejich aplikace je stejně omezena pouze na oplechované parapety. Pískovcové a opukové sochy a jiné památkově chráněné stavební prvky z tohoto materiálu totiž obsahují značné množství chemikálií ze vzduchu a "kyselých dešťů". Jestliže se navíc neprodyšně uzavřou zmíněným ochranným prostředkem, dochází k jejich rychlé destrukci. Orgány hygienické služby mohou na základě vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 91/1984 Sb.,(23) nařídit povinné hubení škodlivých živočichů, jestliže nepříznivě ovlivňují epidemiologickou situaci nebo způsobují hrubé hygienické závady, anebo hrozí jejich rozšíření. Tato pravomoc hyg. služby není v žádném rozporu s často citovaným zákonem č. 246 /92 Sb. na ochranu zvířat proti týrání. Pokud však dojde k rozhodnutí provádět represivní opatření, tedy snížení počtu holubů ve městě, je třeba se obrátit na specializované firmy, jejichž pracovníci mají osvědčení o absolvování kurzu k udělení odborné způsobilosti.